Vztah "na pupeční šňůře"

22.07.2020

Dotaz:

Ahoj Verčo, přečetla jsem si článek -Pro tátu jsem černá ovce. Trochu podobný problém mám i já s mojí maminkou. Moje mamka mě má určitě ráda, měla těžký osud, musela se hodně obětovat,neměla na růžích ustláno. Jen mě dost ponižuje. Jako kdybych byla pořád malá, i když jsem už dospělá. Když se mi něco povede, je překvapená, že zrovna mě se to povedlo, jako kdybych byla snad autsaidr rodiny a horší než ostatní.. je hodně náladová a všechny problémy mě dává na zodpovědnost a k ostatním si nikdy nedovolí to co ke mě. Nemám moc sebevědomí a ty její slova se mě hodně umí dotknou, jsou to až urážky. Pak o sobě pochybuju ještě víc. Mohla bych požádat o tvůj profi pohled přes kresbu:-) proč jsem v jejích očích Ta nedokonalá v rodině?


Rozbor:

Přeju pěkný den! Máš pravdu. Určité rysy vašeho vztahu se podobají předešlému příběhu. Ale opět bych úplně nesrovnávala vaše kauzy, protože v kresbách se mi stále potvrzuje, že každý člověk je naprostý unikát - JEDINEČNÁ DUŠE a jeho životní příběh má vždy specifické zabarvení s mnoha detaily, jaké už u nikoho dalšího neuvidíme. Tak pojďme na to:-)

Ty jsi na kresbě vlevo, maminka vpravo. Jak jsi psala, mamka je hodně náladová - to potvrzuji. Její citová nitka je proměnlivá. Jednou je milá, pak protivná a ty nevíš, kterou tvář ti zrovna nastaví:-). Z druhého (emocionálního) pole, na tebe "srší blesky", kterým se snažíš uhnout. Tvá mamka si na tobě často VYLÉVÁ VZTEK. Cítí velmi dobře, že jsi jí určitým způsobem "pokořená" a proto té pozice využívá. Vaše city jsou však propojené, i přes všechny potíže se máte rády. Tvá srdeční linka se mi však zdá až příliš rozvláčná a silná - obětavá. DÁVÁŠ ZE SEBE MAMINCE MNOHEM VÍC, NEŽ JE SCHOPNA OCENIT! Jinými slovy - určitá část citů, kterými jí zahrnuješ, padá do odpadkového koše. Maminka si tvé lásky dokáže vážit jen částečně. Určitě chápeš, co tím myslím, na tom by chtělo zapracovat... měj maminku ráda, ale nenech jí, aby tvou lásku znevažovala! Nebuď za každou cenu tak moc obětavá.

Teď ale nastoupí jádro tvé otázky. Píšeš, že mamka s tebou jedná jako s malým dítětem. Souhlasím! Solární pleteně jsou pevně propojené - ALE I Z TVÉ STRANY! Představ si takovou vazbu, jako pupeční šňůru. Ta funguje jen v období, než se děťátko rozvine do bodu zralosti, aby mohlo vstoupit do světa. Pak se ta šňůra musí odstřihnout. A na latentní úrovni probíhá totéž mezi aurami. Virtuální pupeční šňůra má sloužit jen určitý čas, kdy je dítě na matce závislé. Když však dospěje, tato solární vazba má přirozeně odpadnout. Někdy to nepochopí matka, někdy dítě a někdy oba. Pak uměle tuhle vazbu vyživují i v dospělém věku a takový vztah je většinou poznamenán nezdravou závislostí a u dítěte také neschopností, vnitřně překlenout v pravý čas práh dospělosti. Ten stejný problém je i u vás dvou. Nejen na "pupeční šňůře", ale i na úrovni prvního pole. Ty cítíš neustále jakousi nevyslovenou povinnost vůči mamince. Ona ti nějak dává najevo, že když tě vychovala, jsi jí tím zavázaná a musíš jí poslouchat. Jako by to byl tvůj dluh vůči ní. Je to způsob, jakým udržuje tu nezdravou dětsko-rodičovskou vazbu. Je to trochu podprahové vydírání a ty se mu neumíš bránit. Na závěr doplním, že tvá mentální sféra se s maminkou pokouší sloučit. Snažíš se najít duševní porozumění s tou ženou, ale ona na tvůj podnět reaguje "vysunutím bodlin". To mi říká, že se pokoušíš z vás dvou uměle "vytvořit" spřízněné duše. Je mi to líto, ale přestaň s tím. Maminka ti neporozumí. Není s tebou sehraná způsobem, jaký očekáváš... má tě ráda, ale není žádné tvoje duševní dvojče. Kdyby byla, její reakce na tebe by vypadaly úplně jinak.

Když to tedy shrneme: Ty říkáš (naznačuješ) své mamce: "Mami jsem dospělá a musíš mě respektovat". Problém je, že to jen říkáš - ALE NECHOVÁŠ SE PODLE TOHO. Vlastně mamce nahráváš k tomu dětinskému vztahu. Ona si stojí na svém a nutí tě do role poslušné dcerky, která je bezbřehá - oddaná svou láskou a nechá na sobě štípat dříví, protože: "Co maminka řekne, to je přeci svaté."

Moje rada zní: ODSTŘIHNI SVOU PUPEČNÍ ŠŇŮRU OD MAMKY. To nezmenší tvou lásku k ní. Jen to ozdraví tvou pozici v tomto závislostním vztahu. Dokud to neuděláš, budeš se cítit opravdu jako neschopné dítě, které musí mámu poslouchat. Je to i tvá závislost, nejen maminčina. Ona svou šňůru možná nikdy nepřetne, ty to však sama za sebe prosím udělej! Zde je situace naprosto řešitelná. Až maminka pochopí, že jsi přestala reagovat na její vydírání, srovná se. Uvidíš! Sice některé rysy její povahy asi nezměníš, ale je velká naděje, že to hlavní - tedy maminčin respekt, si jako dcera vydobudeš a spadne ti velký balvan ze srdce. Přijmi roli nezávislé DOSPĚLÉ ŽENY a mamce nezbude, než to akceptovat. Takže šmik, šmik, svoboda je nablízku!:-D

Odpověď: no nebylo to pro mě teda vůbec lehké takhle to číst černé na bílem! musím to vstřebávat. Můj podíl jsem si neuvědomovala a číst to tváří v tvář není zrovna příjemné .. děkuji Ti za rozuzlení. S tou dospělostí a samostatností mám problémy obecně.. je to tak. děkuji za Tvůj čas a energii!..