Táta mi bere sebeúctu

30.07.2020

Dotaz:

Ahoj Veroniko. Potřebovala bych radu ve vztahu s mým otcem. Celý život trpím nízkým sebevědomím kvůli tomu jak se ke mě choval a pořád chová! Myslím, že se mi to taky přenáší i do manželství kde si taky nevěřím a manžel mě dost shazuje. Otec vždy preferoval mou sestru a mě jen ponižoval. Všechno bylo vždy u mě špatně a nic pro něj neznamenám. Když na můj účet řekne některou ze svých urážlivých poznámek tak se ve mě všechno sevře a cítim hrozný komplex méněcennosti. Jsem jak v bludném kruhu a nevím jak z toho ven. Ukážeš mi náš vztah prosím? A jak se zbavit toho komplexu? Data narození jsou.... Předem díky a můžeš anonymně použít, když chceš.


Rozbor:

Ahoj! Ano, ty si opravdu velmi málo věříš, z obrázku je to zřejmé. Ale takový čaroděj, abych zbavila druhého člověka nízkého sebehodnocení, opravdu nejsem:-). Na druhou stranu: Už jsem dostala pár opravdu krásných zpětných vazeb od lidí, kteří na základě rozboru dokázali změnit a zlepšit své vztahy v rodinách. Jsem přešťastná, že to funguje, ale tito lidé měli jedno společné - změnili především svůj postoj a svůj pohled na věc. Totéž budeš muset udělat i ty, pokud se má tvé sebevědomí pohnout k lepšímu... i ve vztahu k taťkovi.

Tvá aura (vlevo) se "ježí" vůči tátově energii. Jsi na něj až trochu alergická. Nedivím se. Táta je totiž muž, který si myslí, že vždy všechno ví nejlépe a všechny věci musí být podle něj. Chová se trochu jak velitel roty. Když je však tou rotou jeho rodina, všechny nesmírně unavuje a stresuje takové věčné komandování a chronická neústupnost, jakou má tvůj táta v povaze. Svou hustou solární pleteň používá jako emoční štít. Svým chováním a zjednáváním respektu si vytváří podvědomou obranu proti svému okolí. Vidím u něj něco jako zaťaté pěsti. To mi napovídá, že on sám byl vychováván tvrdou a neúprosnou rukou. Musel toho hodně vydržet a potlačil své emoce do pozadí, aby ty "údery tvrdé výchovy" tolik nevnímal. To se na něm velice podepsalo.

Ty se před tátou snažíš "vytahovat do výšky". To jsou ty obláčky nad tvou hlavou. Chceš mu dokázat, jak jsi dobrá a že stojíš za to, aby tě uznával a ocenil. Tady však musíš pochopit, že táta ti nedokáže příliš rozumět. On není duše na tvé vlně. Uznává ještě trochu jiné hodnoty, a tvé ambice ani myšlenkové pochody, není schopen pojmout a porozumět jim. Nedělá to záměrně! Prostě jeho Duch tam ještě nedozrál, jestli mi rozumíš. To je i důvod, proč si myslíš, že má radši tvou sestru. To není tak, že by jí měl rád víc, než tebe. Ona je jen svou energií na velmi shodných vibracích jako táta, a tak i on jí mnohem lépe chápe. Její myšlení je pro něho čitelné a blízké - jemu podobné. V tom je celá záhada.

Mylně se domníváš, že táta je vůči tobě nějak zaujatý. Kdyby to tak bylo, některá jeho aurická struktura by k tobě vysílala ostny, šípy, nebo jiné podobné znaky. Nic takového se mezi vámi ale neodehrává. Tenhle úhel pohledu je totiž zkreslený tvým malým sebehodnocením. Máš pak pocit, že druzí tě schválně chtějí urážet. Ale to tak není! Kupříkladu právě táta se tímto způsobem chová úplně běžně i k dalším lidem. Je to součást jeho charakteru a vnitřních problémů. Určitě to není adept na "Tátu roku":-) ale musím konstatovat, že i přes jeho chyby a určitou "citovou neohrabanost" tě má velmi rád! Jeho citová nitka k tobě je hustá, pevná a přímá. Ty jeho city jen nevnímáš přes ten tátův tvrdý krunýř. A tak se i s tvými city raději držíš zpátky. Těžko se vyrovnáváš s jeho povahou.

Takže pokud ti mohu něco doporučit: PŘESTAŇ SVÉ SEBEVĚDOMÍ LÉČIT TÍM, ŽE BUDEŠ DRUHÝM DOKAZOVAT SVOU HODNOTU. Nefunguje to! Ani u táty, ani u nikoho jiného. Ta touha po pochvale samozřejmě vyvěrá z tvého dětství, ale nyní v dospělosti už není využitelná. Naopak! Jitří v tobě ty pocity nedostatečnosti, které je třeba uchopit za úplně nový konec. Zkus začít dělat věci jen sama kvůli sobě. Když máš ambice, realizuj je, PROTOŽE TO SAMA CHCEŠ A BAVÍ TĚ TO. To je dobrý motiv a zralý postoj. Jakmile však něco děláš z touhy po pochvale, raději s tím hned přestaň. Přenastav to v sobě. Zkus to! Nebuď už otrokem "snahy se zavděčit". To je cesta do-nikam. Tvé sebeuspokojení a dobrý pocit ze své osobnosti i schopností, je klíčem k sebedůvěře. Tudy vede správný směr k tomu, aby sis sebe opět začala vážit. A tím bych tento výklad i uzavřela:-).

Odpověď: brečím tu jak želva a nezmúžu se na slova.. díky!