Stojím na místě a čas nemilosrdně běží

08.09.2020

Dotaz:

Dobrý den Veroniko, prosím o vyhotovení kresby mé aury, pokud je to možné. Cítím se vyčerpaná a unavená životem. Každé ráno se nutím vstát a žít. Mé manželství už dlouho nefunguje, ale nemám sílu odejít asi jsem na to slabá povaha. Nechci si stěžovat, vím že tolik lidí má těžké životní okolnosti ale i tak se cítím ztracená a nemilovaná. Manžel je sobec, má svůj život a já také. Ale ten můj život začíná být prázdný a neutěšený. Nemám pro co žít a nikdo se o mě nezajímá. Jak mám pokračovat dál když děti dávno odešly a já jsem sama. Ale hrozně sama:/ Co dělám špatně sama k sobě nebo ke svému okolí že se mi nedaří být šťastná?


Rozbor:

Dobrý den, můj rozbor pro vás bude asi velmi nepříjemný, ale věřte, že vše píšu v nejlepší vůli k vám a vaší životní cestě. Původně jsem chtěla nakreslit dva obrázky. Jeden, co zobrazuje vaši auru samostatně a druhý, popisující vaše manželství. Když jsem je však porovnala vidím, že bohatě postačí vztahový profil vás a vašeho manžela. Vaše aura se totiž sama o sobě chová naprosto stejně, jako v interakci s partnerem. To ukazuje na jediné: Tak, jak jste se postavila k problémům vašeho manželství, se stavíte i ke všemu ostatnímu - svému vlastnímu životu, okolnostem a také sama k sobě... Nemohu souhlasit s tím, že jste slabá povaha (jak píšete). Spíš jste tuhle "nálepku" zvolila jako výmluvu, pro vaši neochotu udělat ve svém životě krok kupředu.

Vztahový obrázek s manželem neukazuje partnerskou vazbu... to už dávno není pravda. Jste dva naprosto odcizení lidé, spolubydlící, co jen formálně snášejí vzájemnou přítomnost. Asi se ani nehádáte, nepřekážíte si, protože jste si navzájem naprosto lhostejní. TENTO VZTAH JE DEFINITIVNĚ MRTVÝ. To se stává a nemůžete za to... Problém však začal ve chvíli, kdy jste to zjistila a nic jste s tím neudělala. Pravděpodobně jste jedna z dvojic, kdy se oba dohodnou na tom, že dál budou žít v jednom domě, podělí se o náklady a běžné provozní nutnosti, ale volný čas tráví u milenek, milenců a zkrátka kdekoliv jinde, než ve vzájemné společnosti. Jen navenek (pro okolí - a někdy i pro děti) naoko tvoří pár. Dočasně takový model "fungovat" může. Ale postupem času přijde doba, kdy toto polovičaté řešení začne projevovat své chatrné základy a VYBÍRÁ SI NEVYHNUTELNĚ SVOU DAŇ. Život v takovém (byť formálním) svazku totiž nežijete naplno. Takový život není celý váš - patří vám jen jeho ukradená a utajovaná část. Zbytek je investice do prázdnoty a přetvářky, ale stále je to investice - ztracená energie. Virtuální, ale nevyhnutelný poplatek za možnost "sedět na svou židlích naráz". Platíte svou motivací a vitalitou. Ale ani vaše zdroje nejsou bezmezné. To si však mnoho žen ve vaší situaci uvědomí až ve chvíli, kdy už není z čeho brát...

Váš manžel v této situaci příliš netrpí, protože si zařídil svůj "druhý život" plnohodnotně a podle svých představ. Jeho aura (vpravo) je proto stále plná energie. Možná je to sobec, ale aktivní sobec. Uchopil tu situaci nějakým způsobem do svých rukou. Totéž jste měla udělat i vy, ale zůstala jste pasivní a odevzdaná osudu. Asi jste (jako mnoho dalších žen) doufala, že se něco stane samo od sebe a řešení jste odkládala stále na později. Roky běžely a motivace slábla. Nyní už jsou vaše síly vyčerpané. Aura postrádá náboj a vůli. Bohužel jste se postavila do role oběti - té nejhorší verze řešení vašich problémů! Nyní od partnera nechcete odejít hlavně proto, že se bojíte své neschopnosti poradit si sama - bez něj.

Moc ráda bych vám napsala, že existuje lék na citovou vyprahlost a podřízenost osudu. Ten je ale dostupný jen přes riziko a osobní změnu. Nespadne z nebe. Je to vnitřní síla a odvaha ke změně, kterou ze sebe nutně potřebujete vydolovat, jinak se odsoudíte k dalším létům prázdného přežívání. Oběť ve vás zbavuje vaši duši energie a našeptává, že je lepší schovat hlavu do písku a počkat... Ale na co? Nejste v krajní situaci, ani ve věku, kdy by změna nebyla možná a vhodná. Máte před sebou minimálně další polovinu života. To je pořádný kus času. Za tu dobu se ve vašem životě může stát ještě spousta důležitých věcí, ale vy jim nedáváte šanci... Jak se můžete vymanit z citové vyprahlosti, když ze stojatých vod vašeho živoření se nedá napít, jelikož jsou už dlouho otrávené tou nehybností a pláčem sama nad sebou? Když v takových podmínkách vaše duše trpí, POMŮŽE JÍ JEDINĚ ZMĚNA, VYVOLANÁ VAŠÍ AKTIVITOU. Denně se setkáváte s mužem, který je živoucí připomínkou faktu, že láska je pro vás nedostupná a každý den se odvíjí ve stejně smutném a fádním scénáři, jako ten předešlý. Mučíte tím sama sebe a možnost žít naplno jste vyměnila za jistotu chladného komfortu. To není dobrý obchod. Možná vám dopřává vnější pohodlí, ale vaše nešťastná duše si ho stejně neužívá. I pohodlný život se stává vězením, když nesytí citové potřeby člověka. Seberte odvahu a rozhodněte se znovu - zamyslete se nad sebou a svým přístupem. Dokážete to, ale musíte chtít! Přeji vám, abyste v sobě tu vůli našla a nepromarnila svůj život v melancholii a sebelítosti. Byla by to velká škoda...!

Odpověď: Veroniko. Popsala jste hodně přímo můj problém. Asi to byl důvod, že jsem neodešla a zůstala radši vedle manžela:/ Snad seberu sílu, která mi ale hodně schází