Sedm skvostných šatů - 7 díl

Sedmá vrstva aurická - vznešená koruna Prince Nebes

V čarovném hábitu sedmého pole nalézáme "kámen mudrců", neboli pralátku, z jejíž matérie se rodí podstata našeho bytí. Tato přepůvabná koruna se skví na vrcholu všech našich aurických vrstev a obaluje je mimořádně silným a pronikavým světelným šatem, jenž jakoby zpodobňuje ochranný plášť celého aurického spektra pod ním. Právě zde vnímáme a vidíme, že každý z nás je ve skutečnosti Princ nebo Princezna Nebes, co jsou stvořeni jako velké dílo nevýslovně dokonalých a životadárných sil Kosmu.

Jako završení celého systému sil, se můžeme setkat s hávem mudrce i bídáka, a je pouze na naší prozřetelnosti, jak bude vypadat náš osobní háv sedmé vrstvy, tedy jakých kvalit jako celková bytost dosáhneme a dostojíme v závazku k našemu soukromému osudu. Protože sedmý schod je nejvyšším stupněm poznání, na kterém dlí koruna božích sil, ale nasadit si ji smí pouze ten, kdo je její velké krásy doopravdy hoden...

V prvním případě si pohráváme s představou, že poutník ušel na své cestě osudem již mnoho mil, a jeho skutky se seskládaly v jeden bohatý celek harmonií. To je člověk s korunou na hlavě, hodnotná bytost hodná slova "Osvícenství".

Člověk tohoto ražení nemusí být zdaleka žádný velký věděc, nebo snad meditující mnich, protože koruna, co zdobí jeho čelo, je zaplacena hodnotnými činy přesně podle jeho jedinečného osudového jmění, co nastřádal za mnohá léta svého pokroku a snah. V jeho rukách bylo mnoho životních rozhodnutí a ať se stalo cokoliv, tento člověk vždy zvažoval ve prospěch pravdy. Tedy po nejlepší vůli sama sebe, svého rodu, nebo dokonce i národa, pokud byl nucen volit i za jiné. Jde o bohulibou povahu, co vždy a za každých okolností usiluje o nestrannost při všech svých rozhodnutí tak, aby pokud možno žádná strana nepřišla k újmě a spravedlnosti bylo učiněno za dost. Nikterak nezáleží, zda šlo o skutky v malém, nebo velkém měřítku, protože sedmý háv je jasným okem boží síly, co měří každému jedinečně a nikdy jinak, než po zásluze. Člověk typu Osvícenství je ohromná databáze životní zkušenosti, a ve svém vlastním zájmu se spravedlivě dělí o veškeré poznatky a pokroky ve svém společenstvu. Doba osvícenství se vztahuje do renesančního období, ve kterém můžeme čerpat velkou inspiraci pro budoucnost nás i našich dětí, abychom se chopili svých zkušeností a vybrali sami ze sebe jen to nejlepší a nejhodnotnější i pro budoucí generace, co přijdou po nás. Jednou moudré přísloví totiž praví: "Každému, co jeho jest". A tehdy moudrý tvor, hodný své koruny promluvil a odpověděl: "Sklízím jen to, co jsem zasel". Člověk typu osvícenství je čistá nádoba s hodnotným obsahem, protože je pro druhé vzorem lidství a především velké moudrosti! Važme si proto všech, kdo se snaží svůj šat sedmé vrstvy ozdobit korunou spravedlnosti a vědění!

Snad nejtěžší práce na sobě sama je, uznat své chyby a omyly a naučit se moudrosti. Jsou však i tací, co se domnívají, že svou korunu Prince Nebes by si mohli zakoupit na dluh a dosáhnout nikoliv přirozeného Osvícenství, ale jakési náhražky, populárního "Osvícení". Těmto typům říkáme "Poustevníci".

Poustevník se totiž zhlédl v představě, že by bylo skvělé už dokonat svůj díl práce předčasně, a jít do jakéhosi spirituálního "důchodu":-) Mít vše hotovo, stát se dokonalým a celistvým mudrcem a všechen čas trávit v náruči božích sil, co jej konejší a všechno za něj zařizují. Ach, jak by to bylo skvělé živobytí zde, v místě s tolika problémy a kontrasty, a přitom Já, velký mudrc a myslitel už bych byl za vodou, opájející se jen vlastní úplností a dokonalostí... Poustevník je zkrátka typ člověka, co nedbá na pravé příčiny věcí ve svém životě a prachobyčejně se snaží zařídit tak, aby byl vyvázán ze všech problémů tohoto světa. Což o to, mít svůj čas naplněný motlitbami, nebo meditací, není nijak na závadu, pokud ovšem respektujeme pravidla životního rytmu a nesnažíme se obelstít své vlastní zrcadlo, ve kterém mnohdy jasně vidíme, že koruna na vrcholu sedmého šatu by nám ještě prozatím neslušela, ačkoliv sníme o její nádheře každý den. V šatu Poustevníka se snoubí ješitnost a zbožnost v jednom velkém víru vášní pro naplnění svého času tady na zemi, pro pocit nedotknutelnosti a dokonalosti vlastního Já. Tím mám na mysli, že každý, kdo se setkal s hávem Poustevníka, pocítil z jeho sklonů jakési sobecké nutknání dobrat se pravdy a konečného zúčtování s Bohem tak, aby z toho vyšel jako ryzí zrno bez pohany. Tito lidé tráví většinu času spirituálním pohroužením do sebe, hledaje zdroj svých sil - tedy prasílu, která se schovává v jejich nitru. Mnoho a mnoho hodin meditují, klaní se božím obrazům, a nebo odříkávají mantry, přičemž doufají, že každou chvíli už to musí přijít a budou odměněni! A že koruna sedmého hávu dosedne na jejich pokorné čelo, čímž získají to, po čem tak prahnou - punc svatého mudrce. Už se ani nepamatují, kdy naposledy postřehli úsměv ve tváři svého dítěte, kdy se naposled od srdce zasmáli dobrému vtipu, kdy se naposled zaradovali nad půvaby svého druha nebo družky, zkrátka kdy naposledy ještě od srdce žili naplno! Jsou to totiž duchovní hledači něčeho, co ve skutečnosti nelze nalézt žádnou lidskou snahou. Přesně jako láska a vášeň, kterou se zamilujeme do druhého, je darem co se nedá vynutit, tak stejně i svatořečení sebe sama se neodehrává pouhým závodem o to, kdo bude první v cíli. Moudrost není soutěž, ale hlubina poznání, co nesnese sebedokazování!

Když se šat sedmé úrovně přestane třpytit svou neskonalou nádherou, vězte, že jste narazili na aureolu "Skeptika".

Zde se jedná o muže i ženy vyznávající jen jednu víru - víru ve vlastní mechanizmus návyků a naučeností rozumové sféry. Rozum je jejich korunou a dogma je jejich šatem. Už nic navrch. Vše se odehrává mechanicky. Zde není místo pro kreativní rozvoj a uznání vyšších forem existence než těch, co jsou obecně přijímány za pravdivé a prověřené. Skeptik se drží mozku. Skeptik se neptá na nic víc, než si přečetl v populární naučné encyklopedii. Skeptik je nepřítelem a neúprosným odsuzovatelem všeho, za hranicí běžných zvyklostí a zážitků. Pohrdá každým, kdo se setkal s neobvyklým jevem, prožil cosi mimořádného, nebo oplývá neobvyklými schopnosmi. Skeptik drtí svými dogmaty jemněhmotnou sféru své aury, protože se klaní jen a pouze vlastnímu rozumu. Tam, kde vládne sedmý šat v podobě Skeptiků, rozprostírá se jen šeď mechanického zobrazení našich těl. V jejich světě jsme pouhé hmotné přístroje s mentální schopností se učit. Avšak citový svět, paranormální jevy, nebo existence duše, je zde tvrdě popírána a dehonestována. Zde není místo pro člověka a jeho božský potenciál. Zde se člověk smrskává na malou tělesnou schránku, jejíž inteligence se dá změřit pomocí IQ testů, a tím dostává nálepku chytrý, hloupý, nebo průměrný. Tam, kde se zúčtovalo se životem Skeptika, zůstává jen mrskání prázdné slámy. Posmrtný život je v jeho očích zcela zapovězen, takže se vlastně neví, zda jde Skeptik po smrti do ráje, či pekla, nebo navždy zmizí z povrchu země, přesně tak, jak si celou dobu svého života představoval!                                                                                      Tato otázka zatím zůstává nezodpovězena:-D.

Konec seriálu...