Sedm skvostných šatů - 6 díl

Šestá aurická vrstva - šat utkaný z obrazotvornosti a vizí

Tam, kde se zabarvuje božská esence do fialového hávů představ a obrazů v nitru člověka, se setkáváme s nejjemnější formou intuitivních vjemů, doprovázených čarovnými prvky barevného spektra, co nepřísluší jen tónům, které jsme poznali zde na Zemi, ale zobrazují se zde také duchovní podněty z míst, které se třpytí a opalizují nevídanou barevností, jaká není viditelná oku běžného pozorovatele. Jen citlivý tvor, co má náležitě ukotvená hmotná centra své aurické struktury nižších hávů, si však může dovolit nahlédnou pod tajemný šestý šat, a poodhalovat vyšší důvody naší existence tak, aby při tom nepodlehl falešnému svodu své představivosti, neboť v šatu šesté úrovně se zrcadlí síla našeho Ducha.

Jako první si ukážeme příklad, kdy je šestý háv zasažený drtivou silou mentálních vjemů, co drancují jeho něžnou strukturu. Zde se jedná o podobenství a typ "Tornádo".

V této typologii nacházíme charakter člověka, co nepřetržitě přesycuje svůj mozek a psychiku nadměrným zájmem o duchovní svět a jeho podněty. Pověstné třetí oko, umístěné uvnitř lebeční dutitny mezi obočím, to centrum pro vnímání spirituálního světa, je doslova utopeno uvnitř ničivého tornáda, co jako naschvál nestrpí žádné jiné vjemy, než ty, poutající se k duším zemřelých, paranormálním realitám a zkrátka ke všemu, co souvisí s mimohmotným světem. Tím naznačuji, že právě člověk typu "Tornádo" je naprosto pohlcen a fascinován (někdy až posedlý) vším, co je vzdálené fyzické realitě a jeho třetí oko se stává semeništěm z toho plynoucích nesnází, co drancují jeho zahlcenou mysl fiktivními vjemy a drží ho v nepřetržitém kolotoči mimosmyslových představ a bludů. Přesně tak, jako tornádo často smete střechu našeho domu, stejně tak i střecha duchovních energetických struktur tohoto typu se může zcela utrhnout a zbydou jen trosky zničené lidské bytosti, co propadla ve své chtivosti duchovního světa stavům plných bludů, ne li přímo šílenství. Tak, jako je nutná rovnováha všeho, co děláme a čím se zabýváme, abychom nepropadli jednostrannému přetížení vlastních sil, je nutné, aby člověk typu Tornádo uznal, že jeho zaujatost pro spirit zcela pohltila jeho život zde v realitě, a jeho úkolem je, aby byl ochoten ustoupit ze svých nároků, si vynucovat jakékoliv spirituální pokroky a vjemy násilnou cestou. Když se na člověka typu Tornáda zaměříme blíž, většinou v něm poznáme někoho, do nesnese jediný den bez věštění budoucnosti, kývání kyvadlem, nebo dalších seančních praktik, protože je zkrátka posedlý potřebou hledat stále nové informace z duchovních světů. Bohužel, nehledě na kvalitě jeho díla, se takto závislá osobnost často stává obětí falešné myšlenkové inspirace a své přebujelé představivosti, takže si někdy třeba ani nenakoupí v obchodě, protože zde vnímá jakési nepřátelské vibrace, nebo nezajde na návštěvu k příbuzným, ve strachu že na něj sesílají jakési špatné vlnění energie. Jde o osobnost, utopenou ve vlastním "duchařském" chtítči, jíž nevyhnutelně uniká smysl lidské existence zde na Zemi, protože světy mimo realitu jí přitahují stále mocněji a odklánějí ji od zdravé rovnováhy jejích vnitřních sil. Každopádně můžeme říct, že ačkoliv se Tornádo jeví jako urputný ezoterik, mnohdy se jedná o někoho, kdo mohl prodělat těžký životní šok či karambol, a ve snaze si pomoci a utěšit sám sebe, se jaksi nezdravě upnul k těmto aktivitám, co pro něho slouží jako falešný lék - jakýsi útěk před realitou vlastního nešťastného života. To by si měl uvědomit každý, kdo příliš mnoho koketuje se silami, jejichž rozsah mu přerůstá přes hlavu. Ráda bych ještě dodala, že typ Tornádo je nucený se vždy v první řadě uklidnit a stáhnout ze svých spirituálních snah a občerstvit své tělo a mysl preventivně fyzickou prací a zájmem o hmotnou realitu, než mu vír strhne střechu zdravého rozumu z domu jeho vlastního Já.

Naproti tomu zdravý lesk šestého hávu poukazuje na člověka, co to má v hlavě velmi dobře poskládáno a jeho heslem je duchaplnost. Jedná totiž v souladu se svou duší a jejími tužbami. Je to totiž "Kreativec".

Smělý rozum, rozvaha a zdravá pokroková představivost zdobí půvabný fialový šat tohoto charakteru. Jde o povahu, jejíž přednosti sestávají z cílevědomého přístupu k životu, a náleží člověku, co se nestydí zkusit nové věci a dát sbohem všemu, co je překonané. Taková mysl se hladce snoubí s jemnými niancemi duševních pohnutí, a tak Kreativec nádherně prezentuje své Já - plné vizí a realistických očekávání, skvělých nápadů a překrásné produktivní fantazie, která přináší světu kouzelné umění, významné vynálezy, a jakékoliv obohacující náměty, přispívající k blahu jeho samotného, i společenstvu, ve které žije. Je velká škoda, že mnoho tak skvělých lidí se často nesetkává s pochopením své rodiny, někdy i širšího okolí, jen proto, že jeho tvůrčí, vizionářská mysl nezaostává s jejich pomalým krokem, ale běží o závod s časem, jenž mu boží síla nadělila do vínku. Tedy fakticky řečeno - ten, kdo chce zlepšovat svět, běží dlouhou trasu sám, aby něco dokázal změnit k lepšímu, a až později se k němu lidé přidávají. Kreativec je hlava pomazaná, člověk chrabrý a bystrý, co si usmyslel, že svět může být zítra lepším místem, nežli dnes a pokroku se dá dosáhnout vždy jen tím, že o něj usilujeme a neopakujeme chyby včerejška!

Kde schází duchaplnost a ryzí představivost, kde se odehrává pouhá základní náplň lidské pudové podstaty "oko za oko, zub za zub" a "sněz, nebo budeš snězen", kde rutinní návyky primitivní mysli válcují ducha pokroku, tam mluvíme o "Buranovi".

Buran je vysvlečen ze svého svátečního šatu šesté vrstvy aurického spektra, protože mu příroda sice nadělila silný zájem o hmotné statky a akční nabídky slev v jeho oblíbených supermarketech, bohužel mu však nedopřála schopnost ocenit krásu a přepych duševního vlastnictví, které se nachází u těch, co jsou políbení múzou pokroku, duševních stimulací a vnitřních pravd. Buran neuznává sílu, ba co víc - existenci lidské duše a jeho nátura je prudce materialistického ražení. Miluje krásu - krásu rostoucího bankovního konta...A miluje umění - umění se zadlužit a pokoutně se vykroutit ze svých závazků. Je to člověk nepolíbený vlastní duší, která marně bije na dveře jeho zabedněné hlavy a domáhá se pozornosti. Každý takový člověk je buldozerem, šlapajícím po voňavých květech krásy. Působí svým materialismem, jako hejno kobylek, co spasou úrodu, kterou tak pečlivě někdo jiný pěstoval a zveleboval dlouhá léta. Buran je demagog, co si nedá pokoj s tím, demonstrovat ostatním, že jeho pravda je ta konečná, a že pokrok není možný, jelikož všechno se opakuje stále dokola a všechno má tedy zůstat na mrtvém bodě jen proto, že on sám si to myslí! Peče koláč, co před dávnými časy pekl jeho děd i praděd a nutí své vnuky, aby i oni následovali tuto rutinní zvyklost. Myslí si zřejmě, že na světě existují pouze dva druhy koláčů. Jeden, co peče stále dokola on a jeho rod, a pak ten druhý, co ochutnal za humny v jednom hostinci. Proto saha vysvětlit mu, že existuje nepřeberně mnoho různých delikates a koláčů, je marná už předem! Jsou přece dva! A oba jsem ochutnal!!!... Buran zkrátka nedá žádnou váhu něčemu, co sám nezažil, nebo neprozkoumal a všechno hodnotí jen skrze vlastní omezenou zkušenost. To je břemeno jeho malosti. Proto každý hrdě smýšlející tvor musí uznat, že snaha přít se s Buranem o nějakou smysluplnou novotu je zbytečná ztráta sil a času. Nevadí! Nechte ho dál orat s pluhem páru volů (nebo s párou vola), jak to dělal ten jeho slavný děd a praděd:-)

A závěrem se potěšíme pohledem na květnatý a nadýchaný háv "Snílka".

Protože pohled do jeho něžných, bázlivých očí nás přesvědčí, že lesní víly ještě nevymřely, a tůňka za lesem může skrývat  na svém dně tajný poklad. Možná, že to nebude nakonec pravda, ale bylo by nádherné o tom alespoň snít... I váš kocour možná nosí na krku rolničku, která když zacinká, uslyšíte něžné třepotání andělských křídel, kteří jakoby se ozvali, že jsou zde a pomáhají vám... Snílek je totiž cituplný poeta s velkou fantazií a se smyslem pro kouzlo všeho stvoření. Do jeho hávů fialových tónů totiž sudičky vetkaly nápis: " Krásu vidí jen ten, kdo se dobře dívá". Proto je Snílek mužem či ženou snů:-) V každé situaci a za každých okolností jaksi vyciťuje hlubší smysl věcí a je schopen obohacovat své okolí nevýslovným oceňováním všeho, čeho by si jiný nikdy ani nevšiml. Právě tato povaha je předurčena například k psaní pohádek, nebo veršů, oslavě přírodních krás, nalézání talentů, co zatím nikdo neobjevil, nebo tajemství, která ještě nikdo neodhalil. Snílek má totiž vytříbený cit pro krásu a zázraky. Je to něžná a zranitelná povaha, co ráno vstává s pocitem úžasu nad východem slunce a v noci spřádá svoje fantazie o budoucnosti při pohledu na nebeskou klenbu. V jeho světě se stávají malé i velké zázraky, protože je natolik něžný a ochotný k bližšímu pohledu do jádra věcí, že jeho trpělivost přináší své růže a odkrývá tajemná zákoutí v lidských osudech a srdcích. Možná jste někdy viděli fotografii někoho, kdo byl zachycen tak bravurním způsobem, že to vypadalo, jako by jeho fotograf viděl přímo na dno jeho vlastní duše a povahy. Ten nadaný fotograf byl nepochybně také Snílek! A uslyšíte-li, že Snílkovi kdosi vyčinil, že má až příliš romantické a sentimentální sklony v povaze a jeho hvězdná obloha je mu milejší, než muka každodennosti, poraďte takovému kritikovi, aby si zametl před vlastním prahem a zjišťoval, jaký nápis vetkaly sudičky do fialového šatu jemu! Zřejmě tam bude stát: "Tam, kdes nechal oči, tam je i tvoje duše".... A proto nepromarněme všechen čas jen pohledem k zemi!!