Sedm skvostných šatů - 4 díl

Čtvrtá aurická vrstva - skvostná smaragdová záře sídla našich citů - to je srdce na dlani

Ve čtvrtém hávu lidské aury se zrcadlí naše láska k bližním. Jsou to barevné opaleskující gejzíry energie, prýštící z hloubi naši přirozené touhy po něze a souznění se vším živým okolo. Tam, kde láska hřeje svým neobyčejným ohněm, který hladí, ale neublíží, všechno a všichni okolo pociťují uklidňující bezpečí a radost z toho, že jsou na světě. Uzamyká-li se proudění smaragdového hávu v našem poli, člověk chladne až umrzá. V jeho světě přestává nadcházet jaro, dny jsou studené a nevlídné, a bohužel často i on sám se jeví ostatním, jako někdo nevábný a odrazující - jako člověk bez srdce...

V prvním případě si ukážeme právě takového jedince, co zanevřel na základní lidskou potřebu milovat. Jedná se o "Necitu".

Necita je kamenný háv. Jeho aurické proudy v srdeční oblasti ustrnuly, všude se rozprostírá chlad a pouhá mechanická organizace věcí. Namísto hedvábného šatu, co hřeje a hladí, máte s Necitou pocit, jako byste se dotýkali studeného kamenného sousoší, namísto člověka. Jako by v něm chybělo všechno lidství. Nic ho neobměkčí... Jeho povaha je tvrdá a nelítostná. Jeho bolest je pečlivě ukryta pod závojem zapomnění a on si nikdy nepřizná své pocity. Hraje tvrďáka tak přesvědčivě, že ani on sám si o sobě nemyslí, že kdy ucítí nějakou bolest. Tato nelítostná arogance k citům jiných živých tvorů motivuje Necitu k mnoha skutkům krutosti. Jak těžké je žít po jeho boku! Je to manžel, který nepolíbí, tatínek, co nepochválí, šéf, co nikdy nikoho neocení... Avšak jakmile je příležitost zkritizovat, srazit na kolena a nebo jinak ublížit, je náhle ve svém živlu. Na rozdíl od předchozích příkladů je jeho forma útoků specifická v tom, že je zcela chladná - bez emocí! Jeho kamenná tvář bez ostychu vykáže syna na ulici, jen proto, že chtěl studovat jinou školu, než se od něj očekává, nebo třeba zradí svou ženu s jinou v době, kdy potřebuje pomoct kvůli vážné nemoci. Necitelná žena tohoto typu zase ráda podrazí nohy své kolegyni, aby si dosedla na její post, ublíží svým dětem, když je bez důvodu a lehkovážně opustí, nebo se třeba bezostyšně dopouští udavačských manýrů vůči lidem, kteří o její zhoubné povaze nic netuší. Kamenná srdce Necitů totiž neuroní ani slzu. Není jim to dopřáno. Cit se v jejich srdcích zablokoval někde hodně hluboko uvnitř a jejich kroky řídí bezkrevné sobectví. Rada je jediná možná - život s Necitou je ve většině případů předem promarněný čas. S takovým člověkem se neohřejete, ale umrznete! Lásku totiž smýká za vlasy po podlaze - je to citový mameluk a nechce to změnit. Vy stále jen dáváte, ale zpětný chod se nedá očekávat. Pokud jste milující duše, nenechte se strávit mrazivým dotykem tohoto nelítostného, mrtvolně ztuhlého charakteru a hledejte někoho, kdo vám svou něhou bude oplácet totéž, co dáváte vy jemu!

Dalším do série poškozeného čtvrtého šatu, je "Láskomil".

Láskomil je jemnost sama, jelikož do sebe pojímá svou měkkosrdcatostí všechno - dobré i zlé, ale s tím, že i to zlé často považuje za dobré:-). Ačkoliv se jedná o milující až sentimentální povahu, měkkost srdce Láskomila postrádá soudnost. To je jeho hlavní potíž. Dostane facku, a se slzami v očích nastaví i druhou tvář, protože je přesvědčený, že mu to asi patří, když už se to stalo. Jeho nezdárná dobráckost způsobuje, že Láskomil je nejčastější obětí uzurpátora, a ještě si myslí, že uzurpátor má pádné důvody ho asi šikanovat, když už se to děje... Prostě tato nátura na své srdce hromadí veškerá závaží a bezpráví, a ochotně je snáší! Nepřiznává si, že svět a lidé jsou také zlí, zkažení a prostopášní, a je jim třeba občas důrazně vzdorovat. Láskomil své srdce nesmí donekonečna huntovat tím, že ho dává do jejich rukou, a čeká co s ním udělají. Nedá se mu upřít, že má však důvěru v lidský cit. Doufá, že ten druhý s ním bude zacházet s úctou, a když ne, snad se časem změní k lepšímu. Když se to nepovede, doufá napříště znovu. Opět nic...tak ještě jeden - a dvacet pokusů, než přijde první infarktový stav. To je bohužel smutný důsledek neuvážené citové otevřenosti této typologie. Je třeba milovat, důvěřovat, a pomáhat! Ale je třeba také umět odmítnout, nevěřit každému na potkání, a umět se ochránit! Když se Láskomil naučí trochu ranařit, a přestane se tolik citově rozdávat, zjistí, že mu nikdy nebylo líp!

Tam, kde je je čtvrtý skvostný šat stále promáčený potokem slz, mluvíme o "Vlku samotáři". 

Člověk, traumatizovaný tím, že ho zranil na citech kdosi milovaný, se schovává uvnitř svého citového šatu, a doufá, že ho tento šat snad ochrání před další ranou. Když se setkáte s někým takovým, jasně pochopíte, že je jaksi zbaven důvěry k druhým lidem a neodvažuje se dát své city znovu všanc ze strachu, že by mu někdo mohl ublížit. Je docela dost možné (i když je to individuální), že mnoho samotářů, co se straní vztahů s okolím, jsou právě tyto typy. Když se podaří, aby takový člověk  vylezl ze své pomyslné ulity, slaví se v jeho okolí skoro Vánoce, protože vidět ho v družné a bezstarostné konverzaci ve společnosti, nebývá častým jevem. Srdeční háv, zkrápěný potokem slz, bývá vážnou a trudomyslnou povahou, co užívá pořekadlo "dvakrát měř, jednou řež", než se odváží s někým sblížit. Tedy není to úplně přesná definice, protože ve skutečnosti přeměřuje tak dlouho, že někdy už nezařízne, a tím pádem nesebere odhodlání se s někým seznámit. Navenek se zdá, že tráví život s odhodláním zůstat sám, ale při bližším pohledu zjistíme, že většinou nejde o samostatnost a nezávislost, ale o zradu, která ho připravila o víru v pravou lásku, nebo skutečné přátelství. Dále už není třeba ani psát. Každý, kdo kdy potká nějakého "Vlka samotáře", by si měl pro něho/ni popřát, aby boží síly dokázaly jeho trápení zahojit a on se mohl ještě radovat z krásného vztahu. Těžko posuzovat závažnost bolesti někoho, v jehož botách nechodíme, avšak přátelským a vřelým přístupem mu můžeme alespoň pomoci, aby se zřekl své ulity a jemně se odhodlal k novým zítřkům a zážitkům, co by naplnily jeho duši pravým štěstím. Protože při zlomeném srdci se samota může jevit, jako přijatelnější, než další bol, ale postupem času každý pocítí, že citová výměna a obohacení je blahdárným lékem, který nenahradí žádné jiné povyražení. Každá dobrá duše může pomoci vysušit slzy na čtvrtém aurickém šatu svých blízkých, pokud je odhodlána k trpělivému zacházení s tím, kdo trpěl!