Sedm skvostných šatů - 2 díl

Druhá vrstva aury - šat žhnoucí ohněm vášně k životu

Na rozdíl od prvního šatu aury, kde převládá starost o přežití a bujení vitálních sil, jež spravují tělesnou vitalitu a průbojnost ve světě pudů, je vášnivý, plamenný šat druhé vrstvy aurického pole jakási prasíla, zosobňující motivaci k životu. Je to ohromné emoční centrum, jenž rozdmýchává naše podvědomé vášně a smysly, pramenící v hloubce naší existence v lidském těle. Všechny chutě, žádosti a svůdné touhy k čemukoliv, se vážou k našemu posvátnému ohništi, jehož plamen je hřejivým středobodem mezilidských vztahů, může však i vyhasnout, nebo svými jazyky stravovat naši duši. Závisí na okolnostech u každého jinak.

Zdravá vlastnost v tomto šatu utkaná, je znakem smyslného a podnětného člověka se smyslem pro půvaby stvoření a obdiv k životním krásám. Je to zdravý temperament "Optimisty".

Člověk, co pečuje o svůj emocionální svět, je rád vtažen do nejrůznější radovánek a potěšení, která život dokáže nabídnout. Vyniká kreativními nápady, je sám pro sebe středobodem života, ale neváhá se o své pocity i emoce dělit s druhými. Vyzařuje z něho příjemná svěžest a šarm. Je sám o sobě plný vášně a touhy k životu a často se ráno probouzí se vzrušením z toho, co mu následující den přinese nového. Taková osobnost baží po nádheře všeho nového a cítí se obohacena svou vlastní individualitou - má rád/a sebe sama, i vše, co k ní náleží. Je to adekvátně sebevědomý, vnitřně půvabný člověk,vyzařující osobitou svůdnost, ale jelikož jsou jeho emoce zdravé, má zdárnou schopnost vyhodnotit, co je pro něj vhodné a přínosné, a co mu naopak škodí. Zde se rodí jakási podvědomá intuice ve formě emočního rozpoložení, která reaguje na okolní podněty a zařazuje je jako přínosné, nebo naopak nevyhovující. V tomto případě je zdravá osobnost se zářivým druhým šatem ohromným gejzírem chuti a radosti ze života! Není náhodou, že dospělí lidé mívají vlivem zaneřádění emočního centra v této oblasti častější potíže, nežli děti, u kterých můžeme pozorovat stále ještě nezkaženou chuť žit naplno každým okamžikem...

Přesycená barva druhého šatu se třpytí daleko do dálky. Je to přehnaná touha být vnímán jako erotický objekt a jakási prostopášnost a dobrodružné sklony, která přímo čiší z osobností, jejíž ohniště plane větším plamenem, než je zdrávo. Jde o auru "Svůdníků".

Ať je to žena, nebo muž, v jejich blízkosti se nápadně šíří odér erotična. Jejich heslem je promiskuita. Někteří z nich by se dali nazvat sexuálními dravci, jiní svádí spíše podprahovým působením, bez vytváření otevřeného nátlaku na protějšek. Vždy se jedná o jedince, co zaprodávají svůj cit výměnou za milostná dobrodružství a s důsledky si nelámou hlavu. Dalo by se říct, že jsou emočně závislí na své erotické přitažlivosti, kterou mají na první příčce svých aktivit a hodnot, protože chtíč je pro ně životadárný podnět a pocit, že za každým rohem na ně čeká nové smyslné dobrodružství, což jim zvyšuje sebevědomí a osobní náboj. Možná někdo namítne, že žít život naplno je podmínkou k udržení zářivého a horoucího druhého šatu aury, ale v případě Svůdníků je dobrodružství provázeno nářkem zneuctěných milenců a milenek, rozpadlými rodinami a ti, kteří tiše doufali, že se bohapustý románek se Svůdnicí, nebo Svůdníkem, zvrtne v něco víc (například ve svatební zvony) brzy pochopí, že byl napálen někým, kdo je zkrátka primitivním otrokem svého sebeuspokojení. Taková je nátura příliš planoucího šatu takových lidí, a vždy je třeba si připomenout, že můru také magneticky přitahuje plamen svíce, který jí však celou nakonec pohltí... Proto ať se svůdník třpytí svým plamenný hávem sebevíc, je rozumnější (ačkoliv ne vždy tolik romantické a plné adrenalinu), počkat na kvalitnější příležitost, kde se milostným hrátkám člověk neoddává zbůhdarma, protože vyznává i hodnotnější propojení v lásce, než je nahodilá erotická známost.

Může se vyskytnout i stav, že emocionální pole - tedy druhý šat, je plný zaneřáděných míst, stejně tak, jako na obleku zůstávají nehezké skvrny třeba i po několikátém vyprání - ale jako naschvál to zjistíte až ve chvíli, kdy ve flekaté košili stojíte uprostřed firemní porady před skupinou lidí. Všichni si toho všimli a divně se na vás dívají, ale nikdo nic neřekl, ticho jako v hrobě... Přesně to je hábit "Frustráta".

Frustrát trpí pocitem zahanbení - stydí se za sebe.

Často se stává, že první skvrny na zářivém šatu Frustrátů se objevily již v raném dětství. A ty šly opravdu špatně vyprat. Některé z nich dokonce zůstaly až do dospělosti. Ano, jde o trápení, převážně způsobená ponižováním a kritikou, co smetla optimizmus a úsměv z tváře mladého člověka, nebo dítěte. Právě proto je zaneřádění emocionálního šatu tak častou záležitostí a přes tah času, si mnohokrát každý z nás umí vybavit vzpomínky z dětství a dospívání, kdy se cítil ponížen tak, že by se stal raději neviditelný, jak moc se styděl před druhými. Zosobněním Frustráta je osoba, která se cítí méněcenná i bez zjevného důvodu. Ačkoliv má mnoho motivací pro nové zítřky, nahlodává jí takový pocit méněhodnoty, že raději oklešťuje své spontánní projevy. Většinou se takový člověk zdráhá projevit nevázaně a drží se stranou od kolektivu. Nikoliv díky samotářské povaze, ale spíše ze strachu ze zesměšnění. Připadá mu, že kdyby se změnil, byl by jeho život hned veselejší a radostnější, ale ve skutečnosti to mnohdy bývá měkkosrdcatý tvor, jehož nehanobí bezcharakternost, ale který se pouze cítí být vydán na milost a nemilost kritice ve svém okolí, rodině, či povolání. Zde není možné poradit než to, aby takový člověk zvedl hlavu, a navzdory svému pocitu hanby a nehodnosti se ukazoval před zraky jiných se svéráznou suverenitou a přestal dbát na to, co si o něm kdo myslí, nebo jak ho zhodnotí! Tento návyk je totiž tak společensky rozšířený, že nejeden člověk je ochoten si vzít třeba i život jen pro ten znečištěný šat: Jen proto, že mu hlupák vmete do tváře, že za nic nestojí, a není nablízku nikdo, kdo by podal pomocnou ruku. Pěstování zdravé úcty k sobě a vyhledávání všech možných potěšení a krás života, je nejlepším lékem, i na ty skvrny, které ani sám čas nedokázal vyčistit z aury druhého šatu.

Nezřídka se také stane, že šat, utkaný z ohně začne pohasínat, až se zdá, že celkem vyhasl. To je situace, kdy se ztratí jiskra z oka člověka a on má pocit, že není dřeva, kterým by oheň znovu vzkřísil. Už není kde brát, už není z čeho dávat... To je příklad aury " Vyhořelce".

Vyhořelec marně tápe ve své mysli, kde se stala chyba, že všechny jeho bohaté emoce a vyhlídky plné fantazií, jsou náhle ztracené. Kreativci ztrácejí nové nápady, umělci nevezmou štětec do ruky a každé další ráno nabízí jen vyhlídku prázného dne, kde není z čeho se radovat. V takovém případě se vyhořelec upíná k období, kdy byl jeho svět ještě v pořádku a jeho temperament a svěžest, plné vnitřního náboje. Člověk otupený a unavený životem si natolik zvykl žít ode zdi ke zdi, že si ani nevšimnul vyhasínajícího ohně v jeho krbu přátelství, lásky, všech mezilidských vztahů, motivace pro povolání a hlavně koníčků, prostě čehokoliv, co ho dělá šťastným a naplněným. Dlouhé setrvání ve studené místnosti bez hořícího krbu, má za následek podchlazení emocí a životní síly. Každý, kdo to poznal ví, jak těžké je rozproudit motivaci ve svém duchu a těle po nehorázně dlouhém čase, který prodléval v nicneříkající práci, v nefunkčních vztazích, bez zábavy a hry, kdy se jen stroze věnoval tomu, co se "má" a co se "musí" a jednoho dne si uvědomil, že je vnitřně prázdný, plochý - zkrátka vyhořelý. Když se sejdou okolnosti, co nutí člověka do prázdných úkonů bez radosti, je to dočasné. Nesmí se to stát trvalou náplní našich životů! Nesmíme si zvykat na takové živoření a neodbytně musíme prosazovat všechny aktivity a záliby, co nám činí potěšení. Nezříkat se toho, kdo jsme uvnitř, jen proto, že okolnosti na nás tlačí svou rutinou! Pak i ve vysokém věku může náš oheň radostně žhnout a náš druhý šat se bude třpytit a okrasně zdobit naši veselou povahu!

Pokračování příště...