Rodinné vztahy

Dotaz:

Verunko, mám prosbu. Mohla bys mi prosím udělat rozbor mě a mých dětí? Zajímalo by mě, jaký ke mně mají vztah. Já je miluju oba, ačkoli syn mi je od jejich cca 14 let bližší. Dcera je víc uzavřená a víc inklinuje k mému exmanželovi (jejímu tátovi), syn k němu neinklinuje a dříve inklinoval hodně ke mně. Vycházím hezky a bez problémů s oběma svými dětmi. Se synem jsme bývali bezva parťáci dokud si nenašel životní lásku, teď žije spíš pro svou rodinu, ale kdykoli mi pomůže, když potřebuju. Syn i dcera jsou už pár let zadaní a oba mají malé děti a harmonický vztah s životními partnery. Jsem na obě svoje děti moc hrdá a vážím si jich, že jsou to nejlepší, co si myslím, že se mi v životě povedlo. A mně leží v hlavě, jestli se v jejich vztahu ke mně třeba nepletu, jestli si něco nemaluju narůžovo a ono to třeba není zase tak růžové.

Rozbor:

Ahoj:-). Vůbec se nemusíš bát. Tvé vztahy s dětmi nejsou poznamenány žádným "cejchem". Máte se rádi a všechno je v pořádku. Stejně, jako u ostatních dotazů ráda vysvětlím specifika vašich vzájemných vazeb. Začneme vztahem tvé dcery (zleva) - k tobě (uprostřed).

Dcera drží svůj život pevně v rukách. Její kořenová pole jsou velmi hustá a stabilní. Ví co chce (taky co nechce:-)) a na život má jasný a vyhranění názor, je naprosto samostatná. Na druhém poli byly vůči tobě ostny, které postupem času obrousily své hrany a nyní se stáčí do "shovívavých" obloučků. To znamená, že v dřívějších časech s tebou tvá dcera sváděla nějaké vnitřní boje, byla v opozici. Zlobila se na tebe. Čím je však starší, tím víc se její emoce uklidňují a napětí vůči tobě se ztrácí. Solární provázek, kterým k tobě byla dříve napojena, se postupně zatahuje zpět do jejího pole. Na přechodu dětství a dospělosti si k tobě vytvořila určitou averzi - předsudek, který postupem času víceméně zpracovala a předpokládám, že každým dalším rokem bude váš vztah stále lepší a vyrovnanější. Chápu, že tíhne spíš k jejímu otci, protože jsou si (vnitřním založením) velmi podobní. Je to stejná hladina energie. Takže jeden druhého navzájem skvěle chápou. I přesto má k tobě tvá dcera citové pouto. Sice je pravda, že její pouto je velmi "náladové", ale existuje a pulzuje životem. Jako lidé toho nemáte moc společného. Dcera si o tobě sama pro sebe myslí své a totéž probíhá u tebe. Životní názory vás dvou jsou neslučitelné - nechápete jedna druhou. Ale to nevadí. V rámci možností je ten vztah pěkný, oboustranná citová výměna tam probíhá a především: TA KRIZE, KTERÁ MEZI VÁMI KDYSI PROBÍHALA, SE NYNÍ DOSTALA DO FÁZE VYBLEDLÉHO OTISKU MINULOSTI. A to je moc důležité!

Poznámka k tématu: Někdy se totiž stane, že děti svou zlobu na rodiče přechovávají i mnoho let a potom jsou jejich vztahové vazby stále "nemocné", neschopné se uzdravit. Z těchto vztahů pak vznikají jakési "citové mumie":-). Rodinní příslušníci se zasekli před dávnou dobou v bodě nějakého konfliktu a jedna či obě strany, se přes to období nedokážou vnitřně přenést. Živí ty křivdy a zlobu. Vlivem toho ta pomyslná "mumie" dokola ožívá a straší - otravuje jejich vztah. Když pak člověk vidí komunikaci těchto lidí, není to kontakt dvou dospělých lidí. Nevědomě napodobují svými reakcemi dětinské chování a jednají s rodičem z pozice umíněného puberťáka, a podobně... Zde u vás dvou je tenhle problém téměř úplně zažehnán, dcera dokázala ten krizový bod překlenout a to je výborný výsledek!

Tvé pouto se synem (zprava), je opravdu silnější. Jste si vnitřně zkrátka blízcí - spřízněné duše.

Syn má nádhernou a velkou auru. Postavil se do života jako pravý muž! Je to pro něj velká výzva. Vazba lásky mezi vámi dvěma oboustranně přetrvává a je velmi pevná. Nepřestal tě mít rád - v žádném případě! Místo, které tě ve vztahu se synem "bolí", je oblast solární pleteně. Na obrázku je to vidět velmi jasně. Synovo solární pouto vůči tobě, se již vrátilo do původní pozice. Provázek se vstřebal zpět do středu aury. To je ideální reakce energetického systému na "přestřižení pupeční šňůry" v období přechodu do samostatného života. Z tvé strany vidím v této oblasti malý problém. Utržený solární provázek vůči synovi, zůstal na tvé auře zamotaný uvnitř vlastního systému (to je ta žlutá "šmodrchanice" na tvém poli). Synovo osamostatnění pro tebe bylo asi příliš náhlé, rychlé a nečekané. Nestihla jsi se s tou situací vnitřně srovnat - ta změna proběhla harmonicky jen na jeho straně, na tvé ne. Měli jste mezi sebou příliš silné spojení, jehož částečný zánik pro tebe a tvůj energetický systém znamenal něco, jako malý šok. U tebe se objevuje právě takový smutek a podráždění z nečekaného přetržení toho pouta, kdy má člověk pocit, jako by ztratil v tom druhém kousek sebe sama. Velmi ti chybí to psychické propojení a porozumění mezi vámi. Proto i tvá mentální nitka obtáčí synovu auru - chce to spojení znovu obnovit. Je mi líto, ale nebude to zcela možné. Tvůj syn cítí, že má své vlastní úkoly a životní směr. Je to dáno v jeho podvědomí a on to zcela přirozeně následuje. Je to tak v pořádku. Vlastně by se dalo říct, že tím, jak vaše pouto odpadlo, se určitým způsobem uvolnil tvůj vlastní prostor. Narážím tím na téma partnerské lásky. Matky, co mají silnou vazbu k synovi, často obtížně hledají vztah, dokud syn (nevědomě) hraje "první housle" v matčině životě. Ty máš teď cestu volnou. Možná by ti mohlo pomoci představit si, jak ty zamotané provázky ve své solární pleteni virtuálně rozmotáš, a pak je necháš, aby se hladce a harmonicky "vtáhly" zpátky do tvého systému. Je to jen taková vizualizační pomůcka, ale mohla by být podpůrným mechanizmem, aby tvůj systém tu událost (vaše spojení a následné odtržení) zpětně znovu přehodnotil a opětovně přijal, ale tentokrát plnohodnotně a souladně. Dokonce se domnívám, že by to mohlo mít i dobrý dopad na tvůj partnerský život, ať už současný, nebo plánovaný...

Na závěr mohu jen dodat, že máš se svými dětmi opravdu pěkné vztahy a nijak si je neidealizuješ. Z pohledu automatické kresby je vidíš v podstatě takové, jaké jsou. Jste velmi hezká a vyvážená rodina. Každá vazba má určitě své "kosmetické nedostatky", ale zde všechno dobré dalece převažuje jakákoliv případná negativa. A k tomu je třeba gratulovat:-)...