Pro tátu jsem černá ovce

20.07.2020

Dotaz:

Ahoj Veru. Potřeboval bych jeden rozbor. Týká se mého táty. Máme spolu totiž dost složitý vztah. Nikdy jsme si nebyli nějak blízcí, táta je dost chladnej a kritickej člověk, žije si ve svém světě sám pro sebe. Ale v posledních letech jsem se opravdu hodně snažil ten vztah zlepšit a sblížit nás. Chtěl jsem mu ukázat lepší stránku našeho vztahu a prohloubit ho. Táta na to reagoval jen po smrti mamky, ale teď už je zase všechno ve starých kolejích. Jsem pro něj pořád černá ovce. Jen mi pořád něco vyčítá a kritizuje všechno co dělám, komunikuje se mnou formou příkazů. Dokáže mě příšerně vyprovokovat, jak na mě hází vinu a zodpovědnost za všechny problémy a jen na mě hledá chyby. Nedokáže se se mnou bavit normálně, jen provokací a já se na to chytám. Chce se zavděčit jen lidem, kterým je ukradený a těmi, kdo ho mají rádi pohrdá. Potřebuju vědět, co ke mě vlastně cítí, abych tomu vztahu rozuměl a dokázal mít větší nadhled. Můžeš mi ten vztah prosím nakreslit?


Rozbor:

Ahoj! Tvůj případ vypadá navenek sice smutně, ale z hlediska kresby je pro mě velmi zajímavý - a možná bude i pro tebe. Myslím, že ti rozbor může pomoci uklidnit emoce a přinést v rámci možností POCHOPENÍ situace, protože věci vždycky nejsou takové, jaké se zdají být:-)

Na tvém obrázku (vlevo) se opravdu zobrazuje velké podráždění a opozice. Verbální "pila" ukazuje, že na tátu umíš být pěkně ostrý! Ze solární pleteně mu zároveň házíš "kamarádský provázek". Je to postoj syna, který by rád, aby pro něj táta byl takový ten správný parťák - kámoš do nepohody (to je vazba, která se u syna začíná formovat obvykle tak od 8 let jeho věku, kdy vědomě přejímá tátu, jako "vzor chlapa" - vysvětlím později). Tvůj solární provázek ale střídavě mění svůj charakter - ostrý - jemný - ostrý - jemný. Takže se chceš s tátou sblížit a skamarádit, ale on vzápětí udělá něco, kvůli čemu bys ho nejraději "zabil":-D. Ta vazba se mezi vámi jakoby nedá utvořit, byť by sis to velmi přál. Ze srdce mu házíš nitku, která už jen tak unaveně skomírá někde v prostoru mezi vámi. Tvých pokusů o sblížení už bylo TOLIK, že je nelze ani spočítat.

Možná tě to překvapí, ale to, co tě tak moc bolí na vašem vztahu je fakt, že přesně tuhle snahu o navázání kontaktu s tátou jsi vyvíjel už dříve. Je to velmi dávno. Možná si na to už ani nepamatuješ. Tvé emoce k němu jsou stále syrové a bolavé, až dětinské - to není náhoda! Když se totiž nyní (v dospělosti) s tátou snažíš komunikovat, tvé podvědomí začne vylévat tyto dávné pocity, které jsi kdysi zadupal do nejnižších pater své duše, abys k nim ztratil přístup a už tě víc nezraňovaly. Je to vyloženě hluboký zármutek malého kluka, který se marně snaží o to, aby se k němu jeho táta choval jako Táta s velký T. Když tvé snahy nebyly opětovány, uzavřel jsi se na dlouhou dobu tomu vztahu. Ochladl jsi... Každým dalším kontaktem v současnosti se jen znovu ujišťuješ o důvodech, které tě tehdy přiměly se od táty odvrátit. A to tě příšerně štve - ten vztek je však ve skutečnosti "převlečená" bolest z dětství.

Táta (vpravo) má pozici člověka, který ví všechno nejlépe a má ve všem pravdu. Nepřipouští si absolutně své chyby a nedostatky. Je zatvrzelý a tenhle postoj ti dává neustále "sežrat". Z jeho komunikačního pole vybíhá agresivní hák, který se zabodává do okruhu tvého nervového pole. Chce tě podvědomě "srazit na kolena", ponížit tvého ducha a zmenšit tvou autoritu. On totiž (stejně jako ty) ZAMRZNUL ve vašem vztahu někde v období tvého dětství. Nestaví se k tobě jako k dospělému muži! Staví se k tobě (s odpuštěním), jako k malému fakanovi, který nemá právo odmlouvat, jen musí plnit rozkazy (proto to komandování).

Otcovy citové provázky vůči tobě, zůstaly zauzlené uvnitř jeho srdce. Neumí s tebou navázat vztah, neví jak na to a nevěděl to nikdy. ALE MĚL SE TO NAUČIT, MĚL TO ZKOUŠET! A tady se skrývá ten klíč: Tvůj otec neumí být dobrým tátou. Otcovská role byla v tomto životě velká výzva pro jeho duši a absolutně se s ní nepopasoval. Nesnažil se. Nedal tomu nic ze sebe. Ty mu to neustále podvědomě připomínáš. Jsi pro něj živoucím obrazem jeho vlastního selhání. Když ti vyčítá, že jsi černá ovce, ve skutečnosti nadává sám sobě. Jeho duše někde uvnitř totiž velice dobře ví, že má "černý puntík", který nejde jen tak smazat. Jeho tvrdohlavost mu však nedovolí si to připustit a přiznat vědomě. Proto viní tebe za ten špatný vztah - on je přece dobrý otec, to jen ty jsi špatný syn!

Doporučuji ti, abys ve vztahu se svým tátou dospěl a dozrál, i když on sám se neposune ani o milimetr vpřed. Neživ už bolest a křivdu toho malého kluka ve svém nitru (i když ten kluk má pravdu). Uznej, že táta to prostě nezvládl - selhal a nikdy to nepřizná. Povznes se jednou provždy nad tu situaci. Nech ho klidně tam, kde před lety zamrznul. TY JDI VŠAK SMĚLE DOPŘEDU. Pouč se důkladně tím špatným příkladem, abys byl pro své vlastní děti Tátou s velkým T.

Odpověď: už jsem dobrečel .... Jdu se věnovat klukům, ať tohle nemusí prožívat, moc Ti děkuji