Okovy mateřské lásky

29.07.2020

Dotaz:

V naší rodině jsem nikdy necítila uvolnění, ale spíš přetvářku. Hráli jsme spíš takovou parodii na rodinu. Každý se přizpůsoboval mámě, aby byla spokojená. Ráno se vstávalo tak, jak potřebovala, do kuchyně jsme mohli až si ona udělala snídani, pokud chtěla poslouchat rádio, nesměla se pouštět televize a naopak. Mluvila nám se sestrou do oblečení, vlasů, líčení, kdy musíme být doma, co si dát v restauraci, kdy do restaurace půjdeme, kdy všichni odejdeme, no prostě téměř vždy bylo po jejím. V opačném případě vytahovala zdravotní problémy, nebo tím, že je zdatná v komunikaci, nás prostě přetlačila hubou. Máma pořád měla a má nějaké problémy. Nejen zdravotní. Ale zdravou ji neznám. Ona neustále žije křivdami z minulost. Od malička nás se sestrou krmila tím, jak jí všichni ubližovali, zneužívali její dobroty, srdečnosti,atd. - její matka, otec, přátelé a nešetřila před námi ani našeho tátu. Má to tak doteď. Nikam se neposunula. Je jí dobře v roli oběti. Nic jí nedochází. Ostatní mohou za to, jak se cítí a za všechny její problémy.

Tím, že jsem v takovém prostředí 25 let žila, nepřišlo mi to divné. To jsem zjistila až v "nové rodině". Po seznámení s mým manželem se mi otevřely oči a já si uvědomila, že přeci nejsem její loutka a už si nemůžu dovolit jí nechat tak se mnou zacházet. Takže jsem se poprvé ozvala a to odstartovalo cca 5 let, kdy jsme se vlastně pořádně neviděly. Odjela nám ze svatby, nereagovala na to, že čekáme miminko a objevila se až v porodnici. Doteď viní za celou situaci mě. Prý jsem jí vrazila kudlu do srdce. No máma je expert na podobné výlevy. Vždycky mívala psycho promluvy a ještě víc psycho mega dlouhé zprávy, kde mi barvitě vyčinila, jaká jsem a jak jsme jí ublížila. Teď už se mě nedotýkají. Dříve jsem z nich měla div ne horečku. Měla jsem pořád nějaké psychické problémy - úzkosti, neurózy, žaludeční neurózy, panické ataky,.... Asi i tím, že jsem byla povahově slabá, jsem se nechala snadno vtlačit do kouta. Máma umí dobře manipulovat s lidmi. Nevím, jestli vědomě, ale na mě to pokaždé zabíralo. Pokud se jí něco dělo, nebo nelíbilo, dokázala to tak okecat, že jsem měla opravdu pocit, že za to mohu já. Vím...nemohla mě naučit nic víc, než sama uměla. Nemyslím si, že to vše dělala schválně. Prostě je taková. Ona pořád chce hrozně lásku. Pokud jí pošlu foto mého syna, někdy pošle fotky, kde jsou srdíčka. Vidí je úplně všude - i v salámech :D

Taky se nechci chovat jako ona a neustále ji obviňovat za to, že jsem, jaká jsem. Není to všechno její vina, ale myslím, že se na tom podepsala hodně.

Chodila jsem ke kinezioložce, kde jsem si uvědomila, že máma neumí milovat bezpodmínečně. To jsem poznala až u mého manžela. Pracovaly jsme na odpuštění. Po asi 5 letech jsem cítila, že za ní mohu přijet. Chtěla jsem jí hlavně ukázat jejího vnoučka. Setkání bylo chladnější. Je to tak doteď. Sem tam zajedu se synem za rodiči i na chatu. Ale funguje to tak, že pokud se neozvu já, ona nekomunikuje. Tím, jak jsem řešila posledně tchyni, tak jsem si uvědomila, že ani já neumím (zatím) přijímat a milovat ostatní bytosti bezpodmínečně a proto ani ji ne. Chtěla bych vědět, jak to má máma teď a jestli je pro nás nějaká cesta usmíření. Předem moc děkuji!!!

(Nemyslím si, že je tak hrozná, jak jsem ji asi vylíčila, ale na druhou stranu ani taková ta milující maminka, která tu pro svoje dítě je v dobrém i ve zlém - což ukázala...)


Rozbor:

Dobrý den, váš dotaz se lehce podobá jednomu s předešlých příběhů (Pro tátu jsem černá ovce). Musím ale říct, že vaše kauza je mnohem náročnější - maminka je opravdu "těžký kalibr". I tak pevně věřím, že vám rozbor pomůže lépe porozumět její povaze a také vztahu vás dvou.

Maminčina aura (vlevo) hází do vašeho pole paralyzující "trojhák". Z její strany jde o vztah, který by se dal nazvat až patologickou vazbou vůči vám. Nepochybuji, že tyto rysy vykazuje její jednání i vůči dalším lidem, teď však řešíme konkrétně vás - takže to nechci nijak zobecňovat. Zde je to názorný případ matky, která se mentálním úchytem (viz obrázek) snaží "udržet" svou dospělou dceru ve stadiu "dítěte". Je to totiž období, kdy se vytváří podmiňující vazba. Dítě nerozumí citovému vydírání, nechápe co je špatně, jen ví, že musí dělat VŽDYCKY to, co od něj matka chce, aby bylo všechno v pořádku - aby matka byla spokojená a měla ho ráda. Matka má takto dítě "v hrsti" a může ho ovládat dle vlastní vůle. Je to bohužel zničující vazba. Je to její nutkání vás kontrolovat, hodnotit, zasahovat do vašeho života, bez ohledu na vaší dospělost. Pokud byste jí to dovolila, ZCELA JISTĚ BY VÁŠ ŽIVOT PŘÍMO ŘÍDILA! Nemá totiž "záklopku". Neexistuje pro ní zdravá míra jejího jednání. Zajde až tam, kam jí druzí dovolí.

Když rozeberu znaky její aury, je evidentní, že si na vás ráda vylévá vztek (oranžové pole). Píšu vylévá, protože i když se vídáte málo, její vazba k vám se nijak nemění. To jen omezení vašeho kontaktu tyto projevy utlumilo na minimum. Solární pleteň vykazuje závislostní provázek, který funguje, jako "cukr a bič". V jednu chvíli jste její zlatá dcerka a náhle jste pro ní ta nejhorší na světě... a vůbec nevíte proč. To je nástroj jejích nálad a způsob, jak v druhém vyvolat zmatek a pocit, že něco udělal špatně... umělé vyvolávání viny za účelem získání podřízenosti druhého člověka. Srdeční oblast je na tom asi nejhůře. Protože její "mateřská láska" se projevuje, jako násilná invaze do vašeho pole. Její citový "hák" se zaráží do vašeho srdce, které v tu chvíli totálně ochromí příšerným stresem. Ten hák jakoby přikazuje vašemu srdci: "Musíš mě milovat! Je to tvoje povinnost vůči mě! Když to neuděláš dobrovolně, vezmu si tvou lásku násilím, nebo tě navždy odvrhnu!"

Ano, zní to hrozně, ale takto se její energie vůči vám opravdu chovají. Píšete o tom, že mamka chce být všemi milována a že ani vy jí nedokážete milovat bezpodmínečně... No ale uznejte sama: Který člověk by stál o toto? O lásku ve stylu "Jacka Rozparovače"?:-D Obávám se, že žádný. Určitě ne žádný zdravý a normální člověk! Můžete maminku určitě respektovat - přijmout, že je taková a srovnat se s její povahou. Ale nemůžete se nutit jí milovat! Dokud se ona sama nenaučí používat své srdce jako nástroj citu (nikoliv jako zraňující čepel), nemá právo si vynucovat vaši přízeň. Zde si ona sama musí zasloužit zájem druhých lidí a míček je na její straně. I ta srdíčka, která všude podle vašich slov vidí ( i v salámu:-)), jsou projevem její osobní infantility a naprosté citové nezralosti. Láska přece hojí a podporuje! Pokud bere svobodu, vydírá a zraňuje, NEJEDNÁ SE VŮBEC O LÁSKU! A to je velký problém vaší maminky. Ona zaměňuje zdravé city za jejich zdeformovaný paskvil a ještě nutí ostatní tuto deformaci sdílet a podporovat. Není jiná možnost, než jí ukázat, že to jak se chová, JE PROSTĚ NEPŘIJATELNÉ A NEZDRAVÉ. Možná to nikdy nepochopí a nepřijme - ale to je zcela její zodpovědnost. Ne vaše!

Je zajímavé, že vy sama se vnitřně k mamce stavíte dost neutrálně. I když se vám to možná bude zdát divné, váš vzdor, nebo vztek je pouhým vyjádřením zdravé obrany energetického systému. Nemáte vůči ní v jádru zášť. Jen vámi manipulovala tak dlouhý čas, že jste propadla vnitřnímu zmatku. Přestala jste rozlišovat mezi pravdou a lží - láskou a vydíráním - dobrem a zlem. Ztratila jste dočasně samu sebe. Ale teď se znovu nacházíte a po boku máte úžasného muže, který vám v tom moc pomáhá:-) A to je dobře...

Na závěr mohu tedy říct, že tato žena má před sebou mnoho práce na svém charakteru. Prozatím nemá dobré skóre, její Duch je v úpadku. Nechce se rozvíjet, nechce vidět své chyby. Bohužel, je to tak. I když je to vaše matka, nesmíte jí už nikdy dovolit, aby s vámi manipulovala, nebo vás jakkoliv ovlivňovala proti vaší vůli.

Někdy je taková vazba vzájemná. Dítě i matka podporují ten nezdravý vztah. Zde je ale zřejmé, že vy se této interakce už nehodláte účastnit. Vaše aura to říká jasně. Chcete si žít svůj život - nový život, nezatížena minulostí a citovým vydíráním. DĚLÁTE DOBŘE! I když to bude znamenat třeba i delší rozluku s mamkou, je to jediná cesta, jak postupně zregenerovat ta zranění, která vám tento vztah uštědřil. Proto v tomto vztahu respektujte především své pocity a do ničeho se vůči mámě nenuťte! Čas a nové (zdravé) prostředí postupně zahojí ty rány opraví váš zkreslený pohled na vztahy. Sama poznáte, zda a za jakých okolností budete ochotna překročit práh toho vztahu a podívat se na něj s nadhledem a shovívavostí. Ale nyní, dokud jste stále velmi zranitelná, vám doporučuji, soustředit se pouze na svůj život - jeho hezké a prorůstové stránky. NEJSTE MAMINCE NIČÍM POVINOVÁNA. Nechte jí, ať i ona udělá totéž a posune se kupředu. A pokud ne, bude to jen její zodpovědnost a čas, zbůhdarma vyhozený oknem... To vás samotnou nemusí však vůbec trápit! Snad je vše jasné a já se těším na vaši odpověď.

Odpověď: Teda Verčo...to je mazec :D a opět nesmírně obdivuji, jak dokážete věci vidět a rozebrat....na jednu stranu je strašné něco takového o mámě číst, ale na druhou stranu....vše, co jste napsala, je bohužel pravda... ale já už se z toho nijak nehroutím. Prostě to tak je. Máma neví, co je láska. Asi jsem ještě pořád měla nějakou naději, že se to mezi námi urovná a pročistí, ale teď vidím, že opravdu nejlepší bude celé to pustit a plně se soustředit na sebe a svoje štěstí. Moc vám děkuji!! Tento příběh můžete zveřejnit.