Miláček

Tento zážitek se odehrál na posvátné půdě malé modlitebny v přírodě, a přesto, že je velmi skromný, je neklamným důkazem působení božích sil mezi člověkem a světem zvířat. Možná se ptáte někdy na otázku, zda mají zvířata taky své boží Andělské průvodce, stejně jako my lidé. Mě by ale připadalo zajímavější a mnohem důležitější se zeptat, zda váš pes, kočička, nebo jiné zvířátko, pro vás nesehrálo samo o sobě roli Anděla, zrovna když jste potřebovali milující objetí, podporu a pomoc nejvíc...

Ve svém předchozím článku jsem zmínila posvátné místo v Konstantinových Lázních, kde jsem (jako skoro každý rok) byla na návštěvě. Ten příběh je čerstvý, neboť se odehrál včera. Vzduch voněl divokou květenou a slunce nádherně pálilo do tváře. Cesta mi připadala tentokrát tak krátká a snadná, jako by mě někdo popoháněl k léčivému prameni. Velmi si totiž vážím léčivých vod a v okruhu Karlovarska je jedním z mých nejoblíbenějších míst právě pramen u Konstantinových Lázní s názvem Studánka Lásky. Toto místo je doslova čarovné a voda ve studánce natolik čistá a opojná, téměř jako dotek rtů milujícího muže:-)

Když jsem se vydala do údolí, kde je svatostánek Panny Marie ve Skále, bylo zřejmé, že sluníčko vyhnalo do těchto končin mnoho turistů, včetně půvabné postarší dámy s malým veselým pejskem jménem Toník a vnučkou, s níž si její babička celou cestu ke svátostem povídala. Pejsek  poskakoval po mítinkách a zvědavě očichával boty kolemjdoucích lidí. Když jsem přišla k místu, kde se podle pověsti dějí zázraky, bylo tam "narváno". Lidé čekali pod schody a i nahoře, přímo u sochy Panny Marie, bylo plno. Počkala jsem tedy chvíli a najednou z ničeho nic, se všichni znenadání ztratili a zbyla jsem tam úplně sama. Můj přítel se smál, že to byl komický pohled na dav lidí, kteří se nevídanou rychlostí rozutekli a zbyl jen klid a duševní zastavení v tomto neobyčejném lůně přírody.

Krásná starší dáma s pejskem a svou malou vnučkou dorazili o chvíli později a můj přítel se s ní dal do řeči. Zmínil můj zvláštní zážitek na té posvátné půdě a paní to velmi zajímalo. Tak jsme se obě zapovídaly. Její psík Toník se proháněl kolem a já jsem se té dámě mimochodem zmínila, jak energického a šťastného pejska má. Usmála se a začala vyprávět svou neobyčejnou historii, která k sobě svedla osudem dvě spřízněné duše.

Tehdá totiž tato paní přišla o svého drahého miláčka, věrného přítele - pejska, který těšil její osamělé srdce svou vřelostí a něhou. Se slzami v očích mi líčila, jak jí jeho úmrtí zlomilo srdce a nechtěla dalšího pejska ani vidět. Soused se její žal pokusil ukonejšit alespoň plyšovým psíkem a na malou chvíli jí povzbudil tím, že než najde svého skutečného přítele, bude mít prozatím alespoň toho plyšového. Jednoho dne jí syn navrhnul, že ví o pejskovi, který by pro ni byl určitě tím pravým, protože mu při autonehodě umřeli oba pánové. Tato dáma o tom ale nechtěla ani slyšet v domnění, že už zatvrzele neustoupí a nového pejska si ze strachu z další bolesti nepořídí. Syn jí však upozornil, že pejsek putuje od jednoho člověka k druhému a u nikoho nevydrží, jelikož je velmi ostražitý k lidem a také nesmírně smutný. Ani to ji nezlomilo, ale ve chvíli, kdy se dověděla, že ho zřejmě čeká utracení, protože ho nikdo nechce, změnila svůj postoj a jelo se až do Pardubic. Ta dáma mi vypověděla, že když se dověděla, jakou dálku pojedou, říkala si, že to je holý nesmysl, protože budou třeba vážit cestu zbytečně a pejsek pro ni nebude ten pravý. Nakonec se přece jen nechala přemluvit a první setkání pro ni bylo šokem. Ten malý zlomený tvoreček, co uvadal smutkem a nedůvěrou k lidem, se po ní sápal a skotačil, jako by se znali odjakživa. Nikdo to nechápal. Ale lidé, co marně hledají své nejlepší přátele mezi zvířaty, této události porozumí skvěle. Přesně tak, jako se najdou spřízněné duše mezi lidmi, tak i zde se stejnou, ač někdy bolestivou cestou nacházejí spřízněné duše lidí a zvířat, které k sobě prostě ladí!

Nikdo by při pohledu na tuto dámu nepředpokládal, že její pejsek pro ní znamená tolik, a nikdo by také nemohl uhodnout, že to šťastné skotačivé stvoření, co pobíhalo kolem, bylo před časem doslova žijící neštěstí s hrozbou předčasného utracení. Být bez naděje na štěstí se nestává jen lidem, ale také zvířatům a tahle překrásná paní mě ujistila o tom, že i když nám někdy osud nachystá spoustu bolestí a překážek, tak s tím pravým parťákem se navzájem můžeme sejít, uzdravit se, a především pomoci jeden druhému. Když totiž člověk potká svého společníka do nepohody, většinou se brzy ujistí, že ať ho pojmenovali třeba Toník, jeho pravé jméno je jedině Miláček...