Mé děti a já...

12.08.2020

Dotaz:

Mám prosbu. Mohla bys mi prosím udělat rozbor mě a mých dětí? Zajímalo by mě, jaký ke mně mají vztah. Já je miluju oba, ačkoli syn mi je od jejich cca 14 let bližší. Dcera je víc uzavřená a víc inklinuje k mému exmanželovi (jejímu tátovi), syn k němu neinklinuje a dříve inklinoval hodně ke mně. Vycházím hezky a bez problémů s oběma svými dětmi. Se synem jsme bývali bezva parťáci dokud si nenašel životní lásku, teď žije spíš pro svou rodinu, ale kdykoli mi pomůže, když potřebuju. Syn i dcera jsou už pár let zadaní a oba mají malé děti a harmonický vztah s životními partnery. Jsem na obě svoje děti moc hrdá a vážím si jich. Jsou to nejlepší, co si myslím, že se mi v životě povedlo. A mně leží v hlavě, jestli se v jejich vztahu ke mně třeba nepletu, jestli si něco nemaluju narůžovo a ono to třeba není zase tak růžové.


Rozbor:

Ahoj:-). Vůbec se nemusíš bát. Tvé vztahy s dětmi nejsou poznamenány žádným "cejchem". Máte se rádi a všechno je v pořádku. Stejně, jako u ostatních dotazů ráda vysvětlím specifika vašich vzájemných vazeb.

Začneme vztahem tvé dcery (zleva) - k tobě (uprostřed). Dcera drží svůj život pevně v rukách. Její kořenová pole jsou velmi hustá a stabilní. Ví co chce (taky co nechce:-)) a na život má jasný a vyhranění názor, je naprosto samostatná. Na druhém poli byly vůči tobě ostny, které postupem času obrousily své hrany a nyní se stáčí do "shovívavých" obloučků. To znamená, že v dřívějších časech s tebou tvá dcera sváděla nějaké vnitřní boje, byla v opozici. Zlobila se na tebe. Čím je však starší, tím víc se její emoce uklidňují a napětí vůči tobě se ztrácí. Solární provázek, kterým k tobě byla dříve napojena, se postupně zatahuje zpět do jejího pole. Na přechodu dětství a dospělosti si k tobě vytvořila určitou averzi - předsudek, který postupem času víceméně zpracovala a předpokládám, že každým dalším rokem bude váš vztah stále lepší a vyrovnanější.

Chápu, že tíhne spíš k jejímu otci, protože jsou si (vnitřním založením) velmi podobní. Je to stejná hladina energie. Takže jeden druhého navzájem skvěle chápou. I přesto má k tobě tvá dcera citové pouto. Sice je pravda, že její pouto je velmi "náladové", ale existuje a pulzuje životem. Jako lidé toho nemáte moc společného. Dcera si o tobě sama pro sebe myslí své a totéž probíhá u tebe. Životní názory vás dvou jsou neslučitelné - nechápete jedna druhou. Ale to nevadí. V rámci možností je ten vztah pěkný, oboustranná citová výměna tam probíhá a především: TA KRIZE, KTERÁ MEZI VÁMI KDYSI PROBÍHALA, SE NYNÍ DOSTALA DO FÁZE VYBLEDLÉHO OTISKU MINULOSTI. A to je moc důležité!

Poznámka k tématu: Někdy se totiž stane, že děti svou zlobu na rodiče přechovávají i mnoho let a potom jsou jejich vztahové vazby stále "nemocné", neschopné se uzdravit. Z těchto vztahů pak vznikají jakési "citové mumie":-). Rodinní příslušníci se zasekli před dávnou dobou v bodě nějakého konfliktu a jedna či obě strany, se přes to období nedokážou vnitřně přenést. Živí ty křivdy a zlobu. Vlivem toho ta pomyslná "mumie" dokola ožívá a straší - otravuje jejich vztah. Když pak člověk vidí komunikaci těchto lidí, není to kontakt dvou dospělých lidí. Nevědomě napodobují svými reakcemi dětinské chování a jednají s rodičem z pozice umíněného puberťáka, a podobně...

Zde u vás dvou je tenhle problém téměř úplně zažehnán, dcera dokázala ten krizový bod překlenout a to je výborný výsledek!

Tvé pouto se synem (zprava), je opravdu silnější. Jste si vnitřně zkrátka blízcí - spřízněné duše. Syn má nádhernou a velkou auru. Postavil se do života jako pravý muž! Je to pro něj velká výzva. Vazba lásky mezi vámi dvěma oboustranně přetrvává a je velmi pevná. Nepřestal tě mít rád - v žádném případě! Místo, které tě ve vztahu se synem "bolí", je oblast solární pleteně. Na obrázku je to vidět velmi jasně.

Synovo solární pouto vůči tobě, se již vrátilo do původní pozice. Provázek se vstřebal zpět do středu aury. To je ideální reakce energetického systému na "přestřižení pupeční šňůry" v období přechodu do samostatného života. Z tvé strany vidím v této oblasti malý problém. Utržený solární provázek vůči synovi, zůstal na tvé auře zamotaný uvnitř vlastního systému (to je ta žlutá "šmodrchanice" na tvém poli). Synovo osamostatnění pro tebe bylo asi příliš náhlé, rychlé a nečekané. Nestihla jsi se s tou situací vnitřně srovnat - ta změna proběhla harmonicky jen na jeho straně, na tvé ne. Měli jste mezi sebou příliš silné spojení, jehož částečný zánik pro tebe a tvůj energetický systém znamenal něco jako malý šok. V sekci "ukázky z praxe" píšu o náhlém zrušení solární nitky mezi přáteli. Kdybychom to přenesli na váš vztah se synem, tak u tebe se objevuje právě takový smutek a podráždění z nečekaného přetržení toho pouta, kdy má člověk pocit, jako by ztratil v tom druhém kousek sebe sama. Velmi ti chybí to psychické propojení a porozumění mezi vámi. Proto i tvá mentální nitka obtáčí synovu auru - chce to spojení znovu obnovit.

Je mi líto, ale nebude to zcela možné. Tvůj syn cítí, že má své vlastní úkoly a životní směr. Je to dáno v jeho podvědomí a on to zcela přirozeně následuje. Je to tak v pořádku. Vlastně by se dalo říct, že tím, jak vaše pouto odpadlo, se určitým způsobem uvolnil tvůj vlastní prostor. Narážím tím na téma partnerské lásky. Matky, co mají silnou vazbu k synovi, často obtížně hledají vztah, dokud syn (nevědomě) hraje "první housle" v matčině životě. Ty máš teď cestu volnou. Možná by ti mohlo pomoci představit si, jak ty zamotané provázky ve své solární pleteni virtuálně rozmotáš, a pak je necháš, aby se hladce a harmonicky "vtáhly" zpátky do tvého systému. Je to jen taková vizualizační pomůcka, ale mohla by být podpůrným mechanizmem, aby tvůj systém tu událost (vaše spojení a následné odtržení) zpětně znovu přehodnotil a opětovně přijal, ale tentokrát plnohodnotně a souladně. Dokonce se domnívám, že by to mohlo mít i dobrý dopad na tvůj partnerský život, ať už současný, nebo plánovaný...

Na závěr mohu jen dodat, že máš se svými dětmi opravdu pěkné vztahy a nijak si je neidealizuješ. Z pohledu automatické kresby je vidíš v podstatě takové, jaké jsou. Jste velmi hezká a vyvážená rodina. Každá vazba má určitě své "kosmetické nedostatky", ale zde všechno dobré dalece převažuje jakákoliv případná negativa. A k tomu je třeba gratulovat:-)...

Odpověď: Milá Verunko, tak už jsem dobrečela a můžu ti odepsat :-) Moc ti za ten rozbor děkuju. Udělal mi velkou radost! Současně jsem si pobrečela dojetím a současně lítostí nad tou přetrženou vazbou se synem. My jsme skutečně spřízněné duše, to máš pravdu. A on se opravdu postavil k životu jako skutečný muž. A z toho mám velkou radost. Byly doby, kdy na mě byl příliš fixovaný, a to už byl i dospělý, až mě to obtěžovalo. Tenkrát jsem ho žádala, aby se ode mě odstěhoval a našel si životní lásku - partnerku. To ho v první chvíli naštvalo, myslel si, že už ho nemám ráda. Já jsem ale viděla, že žije jen mnou a kamarády, a to se mi v jeho věku přestávalo líbit. Záhy to ale vzal za ten správný konec a udělal přesně to, co jsem po něm chtěla. Jenže. V době, kdy si našel životní partnerku a přetrhl to solární pouto se mnou, o jehož náhlém přetržení jsi mi napsala, že to byl pro mě tak trochu šok (ne vnější, ale energetický předpokládám, protože ve skutečnosti jsem z toho měla velkou radost, že si ji konečně našel), tak v té době, respektive těsně před tím, jsem utrpěla ještě mnohem větší šok, a to vnitřní i vnější i energetický, a to nejen na solární úrovni, ale na všech myslitelných úrovních - duchovní, emocionální, citové i materiální, od muže, do něhož jsem se půl roku před tím bláznivě zamilovala a považovala jsem ho za svého životního partnera. Ten mi strašně ublížil, bylo to jako by mi ten milovaný muž vrazil nečekaně kudlu do zad. Samozřejmě jsme se rozešli. Tyto dva "šoky" (od toho muže a od syna) přišly úplně ve STEJNOU chvíli!!! A tak jsem neměla absolutně vůbec nikoho, kdo mi mě v tu chvíli podepřel, kdo by mě vůbec vyslechnul. Dříve jsme si se synem dělali vzájemně oporu, když se jednomu z nás něco přihodilo. Ale teď tady pro mě můj syn najednou nejen že nebyl, ale dokonce i on sám přetrhl to spřízněné roky trvající pouto mezi ním a mnou. Zůstala jsem v tom životě a dvojitém šoku úplně sama a neměla jsem v tu chvíli vůbec nic a nikoho, s kým bych to sdílela, komu bych se vyplakala, protože zbytek mojí rodiny stojí za prd a dcera byla mimo děj. Navíc jsem mylně předpokládala, že když si syn najde životní partnerku, tak bude i ona mojí spřízněnou duší, že budu mít dva lidičky, s nimiž si budu rozumět. Předpokládala jsem to proto, že s manželem mojí dcery si rozumím. Jenže to jsem se mýlila. Snacha se ode mě od začátku distancovala a nehodlala si nikdy se mnou vytvořit jakýkoli vztah. A protože syn tady od té doby byl už jen pro ni a na mě býval v té době i protivný a drsně mě odháněl kdykoli jsem mu zavolala (upozorňuji, že jsem mu volala jednou za týden nebo ještě méně), tak jsem se náhle cítila osamělá, zrazená a odvržená celým světem. A pak jsem pochybovala, jestli mě má vůbec ještě rád (i když jeho vztah ke mně se od té doby trochu zlepšil), a proto jsem tě požádala o ten rozbor. Z toho obrázku mi to připadá, jako bych ho tou mentální kudrlinkou objímala kolem ramen :-) Mám radost, že mě nepřestal mít rád. To je hlavní! Ano, mám kamarádky, jenže ty mají své životy a své starosti a ty moje v té době až tak úplně nechápaly a nepobíraly. To až teď s odstupem s nima můžu řešit, a to už vlastně ani nepotřebuju.

No a co se dcery týká, tak tos mi udělala vážně radost. Ano, máš naprostou pravdu. Když byla v kulminující pubertě, manžel od nás odešel a vytvořil si jinou rodinu s jinou ženou. Dcera mi odchod svého miláčka tatínka (pro změnu její spřízněnou duši) dávala totálně za vinu a dělala mi to nejhorší co mohla. Syn byl v té době už čerstvě dospělý, situaci chápal správně a stál při mě. Dcera z toho nakonec vyrostla a od té doby, co má sama děti, se ke mně hodně přiblížila. Zpočátku ještě nedávno byla občas ke mně nespravedlivě a bezdůvodně drzá a protivná, to jí i její manžel upomínal, že by se tak ke mně nemusela chovat, což od něho bylo hezké. Ale už nějaký ten pátek se ke mně chová hezky. Sice jsme každá jako jiný živočišný druh, to máš taky naprostou pravdu, nemáme si moc o čem povídat, pro ni je vše, čím žiju, blbost a nesmysl. - Duchovno, příroda, ekologie, zvířátka - moje kočky. Jsem podle ní asi mimoň, ale přesto cítím, že mě má ráda a že by se za mě bila, kdyby na to přišlo. A za to jsem moc ráda :-) A mám radost, jak píšeš, že to bude mezi ní a mnou čím dál lepší :-) Prostě mám radost, že jsem se v těch mých dětech nespletla a nemalovala jsem si něco, co by nebylo pravda :-) Vlastně můžu být šťastná žena - teda spíš šťastná a hrdá máma a babička :-) A to taky JSEM! A tento tvůj rozbor mi, navzdory drobným obavám, moc pomohl - díky Tvému jasnému a podrobnému vhledu do situace.