Kudy se v životě mám vydat?

02.08.2020

Dotaz:

Verčo mám dotaz na můj osud a co dál tak ňák se životem:) Chtěla bych pracovat s lidma, jsem hodně komunikačně zdatná, teda bych řekla:) Hodně mě baví duchovno a líbilo by se mi dělat něco tím směrem. Zatím se nic nerýsuje a já se cítím jako uvnitř prázdného prostoru. Moje rodina mě v ničem nepodpoří, každý se stará jen sám o sebe. Možná jen mamka je na mojí straně. Utíkám spíš mezi lidi, co jsou jako já. Kam se vrtnout? Bylo by z mé aury něco poznat abych se mohla už odrazit od dna.. Díky moc předem


Rozbor:

Ahoj:-) Tenhle zmatek je úplně normální a nijak si ho nevyčítej. Když člověku chybí nitka, která by ho vedla osudem, logicky se cítí ztracený a bez cíle. Zadala jsem tvé téma do kresby a ta mi zatím neukázala směr, jakým se máš dát. Spíš mě upozornila na věci, které je nutné si uvědomit a z tvého života odstranit, aby ten vnitřní zmatek zmizel a ty jsi tu osudovou nitku znovu mohla najít a chytit...

První (kořenové) pole tvé aury je rozhozené z přirozené rovnováhy a po pravé straně vytváří něco, jako svůj vlastní duplikát. To ukazuje, že jsi někde "odbočila" špatným směrem. "Vyhodila" jsi sama sebe ze životní trasy podobě, jako vlak, co neodbočí na jinou kolej, ale havaruje - vykolejí se. Stalo se to zcela jistě na nějakém rozcestí tvého života. Musela jsi se rozhodnout, zda půjdeš dál stejnou cestou, nebo na té křižovatce zvolíš nový směr. Ty jsi zřejmě nechtěla pokračovat původním směrem, ale ze strachu jsi nezvolila ani žádnou další variantu - žádnou novou cestu - proto se stále cítíš, jako ve vzduchoprázdnu. Tvůj vlak je i v tuto chvíli stále ještě vykolejený. Musíš ho nejprve postavit na trať a pak se znovu rozjet. Tentokrát to však musí být zdravý a pevný rozjezd, postavený nohama na zem.

Nad tvou hlavou se tvoří jemné obláčky. Ty obláčky jsou únikové. Snové. Tvé plány nemají reálný základ, nejsou zatím použitelné - slučitelné s hmotným světem. Sníš sice své sny o budoucnosti, ale dost iracionálně. Maluješ si představy, do kterých spíš utíkáš, aby ses nemusela dívat na ten "vykolejený vlak" - jestli mi rozumíš. Celá tvá aura vytváří zmatené, těkající toky energie. To je stav člověka, který stojí na místě a bojí se pohnout. Na tvém srdci vidím zlobu a křivdu. Obávám se, že tak trochu obviňuješ své okolí z toho, v jakém stavu se nacházíš. Tudy cesta ale nepovede. Chápu, že tě štve a mrzí ten nedostatek podpory. Ale žijeme tu sami za sebe. Musíme se se svým životem umět trochu "porvat" na vlastní pěst. Nelze spoléhat na to, že nám naše okolí bude nabízet umetené cestičky. Někdy je to i naopak, a tak nám dokonce i naši blízcí házejí klacky pod nohy. To se stává. My se tomu musíme naučit čelit a všechny klacky prostě odházet. Jít si za svým. Ale JÍT! Rozpohybovat se...

Tady je tvůj problém nejsilnější: Stres a pocit selhání z toho "vykolejení" způsobil, že se nyní bojíš znovu na tu trať naskočit a jednat sama za sebe. Raději zůstáváš v tom prázdném meziprostoru a doufáš, že se "NĚCO STANE" a to NĚCO tě kopne zpátky do životní lajny. Tento postoj ti však zbytečně bere čas. Nečekej dál na shody okolností. Začni aktivně jednat! Vnitřní paralýza a nerozhodnost, ve které se nacházíš, způsobuje velké psychické ztráty a oslabuje tvé (už takhle) nízké sebevědomí.

Jsi rozhodně velmi nadaná a inteligentní žena. Vidím, že dokážeš být i ambiciozní, jen to máš v sobě nyní potlačené. Síla tvého Ducha je velmi slušná! Ale pokud chceš pracovat s lidmi, tvé schopnosti a talenty musí získat nejdříve reálnou základnu, praxi a pevnou půdu pod nohama. Na nich poté vystavíš jakoukoliv profesi, nebo činnost.

Doporučuji ti, začít pěkně od základu - od startovní čáry. Hoď minulost i své chyby za hlavu! UŽ SI NIC NEVYČÍTEJ, neboť i naše chyby nás nutí duševně zrát a překračovat vlastní stín. Přestaň zároveň živit své křivdy vůči okolí a rozhodni se, že TEĎ už život uchopíš sama za sebe. Odfoukni pryč ty vzdušné zámky! Nejdříve se musíš dostat z toho obláčku zpět do reality. Není to sice pohodlné, ale UZDRAVÍ TĚ TO! Najdi si pro začátek nějakou práci, která co nejblíž odpovídá tvým talentům a skvělému intelektu, ale do duchovních aktivit bych se ve tvém případě nyní vůbec nepouštěla. Svádělo by tě to k životu ve snovém světě, který tě ve skutečnosti okrádá o pocit, ŽE SI DOKÁŽEŠ VE SVÉM ŽIVOTĚ REÁLNĚ PORADIT A POSTARAT SE O SEBE. Zároveň práce s lidmi vyžaduje velkou odpovědnost, střízlivost a vnitřní stabilitu. Tyto kvality nedokážeš zatím nabídnou ani sama sobě, buď v tomhle směru proto víc realistická. Nejdříve se ty sama postav čelem k životu a zapracuj na sobě.

Až ten svůj "vlak" znovu nahodíš na koleje a dojedeš do první stanice, velmi tě to posílí, protože znovu získáš pocit soběstačnosti a MOCI NAD SVÝM ŽIVOTEM. V dalších stanicích pak nastoupí noví cestující a tato setkání začnou znovu otevírat směr a správné zaměření tvého života. Vzniknou OSUDOVÉ NÁVAZNOSTI, kterým se teď úplně zbytečně bráníš ve svém strachu z případného karambolu. Toto všechno prozatím bohatě stačí k tomu, aby se veškerá nerovnováha dala do pořádku a nitku tvého života jsi mohla opět pevně třímat ve svých rukách... Ať je tvá cesta tedy jasná, plná skvělých šancí a šťastně dojedeš do prvního z mnoha cílů, které na tebe ještě čekají!

Odpověď: Verúúú, rozebralas mě teda až na kost:) je to tak i to dilema, doteď mám výčitky. už se musím fakt pohnout...DĚKUJÍÍÍÍ:)