Když sebekritika ničí naši duši

24.08.2020

Dotaz:

Dobrý den, Verunko, bylo by možné rozborem zjistit, proč jsem sama se sebou věčně nespokojená jako žena, matka, manželka, dcera... Proč si připadám vedle ostatních tak malá. Málo hezká, stará; málo milující a pečující o svého syna; málo vděčná dcera (nerada jezdím za svou maminkou, jako bych se vyhýbala jejich způsobu života); cítím velkou nejistotu v práci konkrétně ve "vedení lidí", mám strach v pondělí před ně předstoupit a něco po nich chtít, připadám si málo kompetentní a hloupá. Bojím se, že neumím komunikovat, snadno mě vytočí hlouposti, řeším prkotiny. Ta práce je asi zásadní. Chci ji dělat, baví mě to, ale mám pocit, že je vidět, že na ni nemám. Ještě se mi nestalo, že by se mi tam tak nechtělo ....Měla bych se s tím asi umět popasovat sama, pochopím, když se tím nebudete chtít zabývat.


Rozbor:

Dobrý den:-) Naopak! To je hezký dotaz. Zadala jsem vaše téma do kresby a vyšel následující obrázek:

Ten problém se odehrává především na druhém a třetím poli vaší aury. Obě pole mají nedostatek energie. To následně způsobuje vaše SEBEPODCEŇOVÁNÍ a pocit, že nikdy v ničem nejste tak dobrá, jak byste chtěla a proto na sebe kladete nekonečné a NEZDRAVÉ nároky. Ta "nedokonalost" je vaše osobní iluze. Není to vůbec reálný stav situace - to mi věřte. Je to jen dojem, který děláte sama na sebe. Dalo by se říct, že samu sebe vidíte pohledem, jenž je poznamenaný právě tím nedostatkem energie v polích, které zodpovídají za sebeúctu, schopnost se ocenit a postavit se sama za sebe.

Srdeční oblast je naopak ohromná a květnatá. NESMÍRNĚ SE ROZDÁVÁTE SVÉMU OKOLÍ. Problém zrovna v tomhle případě vzniká tím, jak nikomu nedokážete nic odřeknout a lidé jsou zvyklí na vaši ochotu i určitou poddajnost. Pak mají (někteří z nich) pocit, že si k vám mohou hodně dovolit, když máte slabé osobní hranice. Někdy to přinese i velký nevděk. Když hodně dáváte, lidé kolem vás si vaší lásky přestávají vážit. Je pro ně příliš lehce dostupná - berou vaši rozdávačnost a laskavost, jako samozřejmost. Je to ošklivý lidský zvyk - doceňovat to krásné a dobré, až když je to "nedostupné". Takže to trápení má vlastně opačný důvod, než si myslíte. DÁVÁTE ZE SEBE PŘÍLIŠ - NE MÁLO. Je to vnitřní nerovnováha a zákonitě se promítá se do vašeho života v podobě nedoceňování od okolí. Tím víc o sobě pochybujete a pocitově se točíte v začarovaném kruhu.

Na mentální a duchovní sféře aury se ukazuje velké "povytažení" energie vzhůru. To symbolizuje právě vaší snahu být "větší", dokonalejší a bezchybná. Domnívám se, že právě to je důvodem, proč se nervujete z každého detailu. Máte strach z jakékoliv chyby, zanedbání a podcenění situace - JE TO STRACH Z VLASTNÍHO SELHÁNÍ. Jsem přesvědčená, že ve vašem případě se jedná o typický problém rozvinuté duše, která má někde uvnitř pocit, že nesmí selhat, protože na ní všechno závisí. Je to ohromný pocit povinnosti a zodpovědnosti za své okolí...

Předpokládám, že jste byla vychována způsobem, kdy se chválou šetří a vyžaduje se obětavost, aby byla láska blízkých "zasloužená" vaší snahou. Úspěch je brán jako samozřejmost, ale každá chyba se výrazně vyzdvihne. Takže člověk si nevytvoří zdravý sebeobraz. Když se vám daří a máte úspěch, připadáte si podvědomě jako podvodník, protože jste dlouhodobě zvyklá se hodnotit "pod čarou". A kdo se cítí pod čarou, nepřijímá svůj nárok na štěstí... to se musí změnit! Také bych ještě dodala, že byste si neměla vyčítat chladnější vazbu s vaší maminkou - tam zřejmě neprobíhaly náležité interakce, které by utvořily zdravé a pevné pouto mezi vámi, a proto se k ní vnitřně necítíte vázaná. Jednáte vůči ní spíš z pozice povinnosti, ale svou náklonnost si nemůžete vynutit uměle. Naše pocity neumějí lhát... a to si nemůžete vyčítat.

K tématu práce:

To, že vás vaše práce baví a každý den se tam těšíte, je DAR OD BOHA! Málokdo může o své práci tohle říct:-). Zbytečně si ten dar kazíte, neužíváte si ho tolik, kvůli předběžným obavám z možných chyb a také toho, že se na vás budou druzí dívat těma stejnýma očima kritiky, tak, jak to děláte vůči sobě vy sama.

Jediným řešením, je přijmout fakt, že úspěch a štěstí SI PLNĚ ZASLOUŽÍTE. MÁTE NA NĚ NÁROK! VAŠE POVOLÁNÍ JE DŮSLEDKEM DOHODY S BOHEM a nikdo jiný nemá právo tuto dohodu posuzovat. Jste plně na svém místě a má to i další význam. Totiž vedoucí pozice, kterou vykonáváte, vám má pomoci, osvojit si právě ty nové postoje vůči sobě! Vyžaduje pěstování osobních hranic, tedy schopnost se dobře vymezit, nebát se rozhodovat a také delegovat povinnosti na druhé! Součástí je i sebe-prezentace a nutnost vystupovat sebevědomě před druhými. Jelikož je to vedoucí pozice, nutí vás se občas zdravě "nadřadit", nenechat se zkrátka ponižovat a zesílit svůj vliv i hodnotu sebe sama - suverenitu.

Kdybych to popsala víc "ezotericky", tak Bůh vám dal tohle vaše povolání, jako nástroj a léčbu vaší vnitřní nejistoty, na které je postaven váš dotaz. Vezměte to s vděčností "všemi deseti"! Věřte, že na tomto místě nejste náhodou - náleží vám, jako nikomu jinému. A pomáhá vám překonat pocity sebe-ponížení. Jelikož práci milujte, její efekt na vaše podvědomí a následná změna vnitřních "programů" pak probíhá neskonale efektivněji! Dále bych dodala, že čistota a "výška" vaší energie pozvedává místo, kde pracujete a zároveň má ovlivnit i celý tým. Kdykoliv se vyspělá duše ujme role lídra, má to ohromný dopad (i energetický), na pracovní prostředí a budoucí směr toho oboru. Jen je nutné, se právě přes tuto pozici a její výzvy, zbavit všech těch "bubáků", co vás brzdí v tom, abyste začala uznávat svou hodnotu!

Zkuste nad tím popřemýšlet a možná se teď budete na svou práci dívat novýma očima - jako na pomocníka, s jehož asistencí se postupně vymaníte z falešného pocitu "malosti", který vám brání, ABYSTE ZE SEBE MĚLA DOBRÝ POCIT!

Odpověď: Dobrý den, Verunko, jak to děláte, že to vše vidíte, vnímáte a dokážete popsat tak, že člověk má pocit, že mluví se svou duší. Děkuji Vám z celého srdce.

Myslela jsem si, že druhým nemám co nabídnout a že jim nic nedávám...Je pravda, že jsem v poslední době vnímala, že se mé nitro bouří a že jakoby upozorňuje "hele, dej bacha, tohle nedělej", když jsem přemýšlela, jak tedy to udělat, aby ostatní byli spokojeni, vždyť mi to nic neudělá, když to přece jde a můžu, tak to není problém. Že třeba něco komplikuji sobě mi docházelo, ale nenaslouchala jsem si, a pak jsem se "hroutila". Ano, a pak to "selhání", úplně přesné!

Odstavec o mé výchově naprosto vypovídá, jak to celé mé dětství a dospívání bylo! A ano, máte pravdu, při úspěchu si ještě dnes připadám jako podvodník.

"VAŠE POVOLÁNÍ JE DŮSLEDKEM DOHODY S BOHEM" tak toto mě také rozplakalo! Já to tak opravdu vnímám! Bůh mě obdaroval a já tento dar neumím přijmout, protože, a jsem zase u toho, si ho nezasloužím!

Jsem moc ráda, že jsem Vám napsala, i když mi to pár dnů trvalo. Přišlo mi, že byste mohla dělat na něčem zásadnějším, ale jak znovu a znovu pročítám Vaše slova, potřebovala jsem "nahlas" pojmenovat své pocity a vnímá, že mám velkou šanci se "uzdravit". Děkuji, Bože! Děkuji, Verunko! DĚKUJI!

Rozbor: A já také děkuji za tak nádhernou a upřímnou zpětnou vazbu i možnost zveřejnění! Ať vás provází samé štěstí... a Boží požehnání:-)