Dcera vs. matka

16.07.2020

Dotaz:

Ahoj, prosím tě o můj vztah s mámou :-) Myslím, že mě má ráda, ale je to jinej živočišnej druh, no. Nemám si s ní co říct, jen ona se mi "vypovídá" o svých věcech. Ale nevím, jestli se ti do toho chce :-) Zveřejnit můžeš samozřejmě cokoliv.


Rozbor:

Ahoj, níže je rozkreslený váš vzájemný vztah. Ale je docela smutný... s touhle situací je skoro nemožné pohnout. Tvá aura je vlevo, maminčina vpravo.

Ty se snažíš z ní jakoby vytáhnout, jak se cítí, jaká je... máš k ní velmi nejasný vztah a nevíš, co si o ní máš myslet, protože tvá máma je velmi nepřístupný člověk, nikdy ti naplno neodhalila svou identitu. Ona si k sobě nikoho nepustí. Myslím - do svého srdce. Straní se bližšího kontaktu. Ty na ní naléháš (nebo jsi to dělala v minulosti), abys jí lépe pochopila. V kresbě je také vidět, že ti dělá starosti, aby byla v pořádku. Ona totiž neukazuje, jak se cítí, nebo co potřebuje. Chce vypadat nezranitelná jako skála - jako, že všechno dokáže "urvat" svou silou.

Tvé srdce jí dlouho nabízelo citové propojení, ale ona není ochotna reagovat. Takže tvé city k ní setrvávají ve tvém poli. Chtěla bys jí říct, že jí máš ráda, ale neuděláš to, protože ona by to nepřijala... Přitom nejde o to, že by tvá máma byla chladná. Je spíš zatvrzelá a svoje city naprosto potlačuje. Nechce si je připouštět, protože je považuje za slabost. Bojí se své vlastní zranitelnosti.

V první, druhé i třetí oblasti aury se hromadí spoustu toxické energie. Je tedy plná všech emocí z minulosti. Je to v jejím případě silná, potlačovaná zloba, která se nárazově dere ven, ale pak se znovu vrátí do jejího pole. Tato žena je jako "papiňák". Oblast hlavy je přeplněná strachem, starostmi a KATASTROFICKÝMI SCÉNÁŘI, co všechno hrozného by se mohlo stát. Bohužel, to je její vnitřní svět. Její vztek a křivdy za všechno, co musela v životě projít se ale nepodobají typické ženské zášti. Je to spíš až drsný postoj přímočaré zloby, který vystihuje mnohem víc mužskou náturu. Máma má v sobě hodně této razantní energie a neumí jí kontrolovat. Těžko někdo obrousí její hrany. Chce se se vším vypořádat silou. Stejně jako muž, který chce řešit každý konflikt pěstmi. Ona ale bojuje s neviditelným "démonem". Jsou to bolestné vzpomínky, které si neustále jitří, jako by se to stalo včera. Neumí odpustit a zapomenout. Žije pro minulost a pro jakousi fiktivní pomstu všem, kdo jí ublížili.

I když od mámy ke tvému poli neproudí žádná citová vazba, někde uvnitř (v jádru své duše) je na tebe velice hrdá. Je hrdá na to, jak jsi si poradila se životem a jak jsi samostatná. Líbí se jí, že se nenecháš vláčet osudem. To je věc, která se jí samotné nepovedla. Podvědomě je tvůj život "obrazem" její vlastní satisfakce vůči osudu, se kterým si neuměla poradit tak, jak chtěla a potřebovala. Dalo by se říct, že je naštvaná na sebe a na to, že se nezbavila svých slabých míst v povaze - naopak je ještě prohloubila.

Ráda bych napsala něco jiného, ale od mámy se asi nedočkáš přímé citové interakce. Její tvrdá slupka to nedovolí. I tak se na ní nezlob. Ona už jiná nebude. Má pocit životní prohry a nepřízně osudu. Vypadá to, že s tímto tématem se bude prát celý zbytek svého života.

Odpověď: Děkuju Ti moc. No, to teda je smutný. A je mi to líto. Nečekala jsem, že od ní ke mně nejde vůbec žádné citové pouto. To jsem fakt nečekala. Byla jsem přesvědčená, že ano. No, myslíš, že v jádru mě třeba má ráda, akorát si to nechce připustit? - Když je na mě tedy hrdá? No, je přesně taková, jak jí popisuješ. PŘESNĚ! Nosí úplně všechny křivdy i ty nejmenší, i ty, které nebyly ve skutečnosti křivdami a nebyly mířené proti ní, ale ona tak všechno chápe - všechno je proti ní mířeno, je vztahovačná. A opravdu si to jitří, neumí to ukočírovat a lítá z ní někdy hrozně moc jedu na všechny strany. Nikomu nikdy nedokáže odpustit vůbec nic, ani to, co někdo udělal nechtíc ani netušil, že by se jí to mohlo dotknout. Zato to, co udělala špatného ona druhým, na to zapomíná, to nevnímá. Jedině to, co druzí udělali podle ní špatného jí a opravdu jako by se to stalo včera, i když se to stalo třeba před padesáti roky. Je to děs co v sobě nosí. A nechápu proč to tak má.... Děkuju Ti.

Rozbor: Ona tě má ráda! Ale neumí to dát najevo. Proto ta citová nitka aktivně neproudí od ní - k tobě. Jakoby to dusí v sobě. Nechce své city pustit ven.