Esoterika mi zkomplikovala život

14.07.2020

Dotaz:

Dobrý den paní Zikánová. Dostala jsem na vás emailem kontakt, že umíte nakreslit auru a různé otázky automatickou kresbou. Asi bych potřebovala pomoct a poradit, protože nevím co se se mnou poslední dobou děje. O duchovno se zajímám spoustu let- karty, kyvadlo, reiki, léčení energiemi, reconnection. Byla jsem na několika kurzech a moc mě to bavilo i už jsem pár lidem pomohla svými schopnostmi. Jenže pak jsem se začla cítít divně. Nevím jak se to stalo, co se věnuji duchovnu aktivněji než dřív tak se můj život začíná komplikovat, než by se zlepšoval a mám pocit že je asi něco špatně. Né že by se mi dělo zrovna něco zlého, ale cítím se jako za nějakou divnou oponou, taková zmatená otupělá, nemám jasnou hlavu nebo nevím. Mám z toho zamotanou hlavu a si něco dělám blbě. V noci se bojím tmy, to dřív nebývalo, mám menší sebevědomí mezi lidmi, když někam jdu. Chtěla jsem pomáhat lidem, ale teď spíš sama tu pomoc asi potřebuju. Byla jsem na na kineziologii, prý to je z minulého života, ale to mi nepomohlo. Zkoušela jsem to čistit kyvadlem a to fungovalo jen na chvíli pak se mi to zdálo ještě horší. Mívám stavy strachu, jako že na mě něco zlého číhá a já se nemůžu bránit a podobně. Jsem unavená a ztrácím chuť k životu. Taky mám výčitky, když ke mě někdo přijde na působení- energii, tak si už nejsem jistá abych mu něco špatného nepředala. Co se se mnou stalo? Poraďte prosím?


Rozbor:

Dobrý den, děkuji vám velice za souhlas ke zveřejnění, protože konkrétně váš příběh poslouží jako cenná rada a taky DŮRAZNÉ VAROVÁNÍ pro mnoho dalších lidí ve stejné situaci, kteří mi píší dotazy podobného ražení. Archivovala jsem si váš email, abych ho zveřejnila v pravý čas. Teď je myslím, naprosto ideální doba:-)

Předesílám pro všechny čtenáře, že má odpověď je dost obsáhlá a záměrně jsem jí doplnila o další konkrétní zkušenosti z praxe, protože s tímto tématem se setkávám prakticky neustále.

Tak tedy - jdeme na věc:-)

Váš energetický systém se ocitnul ve stavu ztráty uzemnění. Lidově řečeno - je to stav DUCHOVNÍHO ÚLETU. Nejste nohama na zemi a myšlenkově se začínáte pohybovat převážně ve svých fantaziích.

První i druhá vrstva aury se pohybují mimo centrum těla, to dělá vizuálně dojem násilného "vytržení" energií ze své středové osy. Říkám tomu pracovně energetické VYKOŘENĚNÍ. Solární pleteň vykazuje zmatečnou aktivitu, uvnitř vrstvy se hromadí tmavý oblak. To prezentuje váš svíravý strach a pocit ohrožení. Citové nitky reagují stejně. Nemůžete se vyznat ve svých pocitech a přestáváte rozlišovat mezi představami a realitou. Oblast hlavy je šikmo "povytažená" do neznáma a hromadí v sobě tmavá oblaka. Celá aura je na první pohled disharmonická, nekompaktní a očividně zcela vyvedená z rovnováhy. Jelikož pole v takovém stavu není chráněno, mohou se začít vyskytovat abnormální a iracionální obavy z možné invaze. Aura není v takovém stavu schopna uchovávat dostatek energie, protože silové toky se pohybují mimo svůj přirozený okruh - to způsobuje vnitřní pocity vysílení a demotivace.

Vysvětlení pro všechny:

Toto je bohužel ukázkový případ situace, kdy se nadchneme pro duchovní práci, ale naše touha je uchopena za špatný konec. Nejsme ještě vnitřně připraveni ani na jednotlivé kroky, ale z vlastní nedočkavosti běžíme rovnou maraton. Chceme všechno najednou a příliš rychle. Naše průprava je nekvalitní, střemhlavá a hlavně plná zmatků. Člověk v takovém stavu má tendenci přeskakovat z jedné metody na druhou, od jednoho učitele, kartáře, léčitele, kurzu... k druhému. Od všeho se naučí něco, ale dohromady to nedává ucelený směr a smysl v jeho osobním rozvoji, natož ještě v práci s druhými lidmi. Tyhle impulzivní tendence jsou spíš vyjádřením ohromného vnitřního zmatku, než samotné touhy po vnitřním růstu. Kvetoucí strom také nemůžeme každých deset minut kontrolovat, o kolik nových lístku se rozvinuly jeho květy. Musíme jen poskytovat vhodné podmínky pro růst a respektovat přirozený vývoj tak, jak je dán od přírody tomu konkrétnímu druhu stromu - tedy konkrétnímu člověku. Dnešní esoterické "rychlokurzy" a lidská netrpělivost však způsobují, že nejen že nečekáme, až se naše květy rozvinou, ale začneme z nedočkavosti přímo násilím otevírat jednotlivá poupata, čímž je ale spolehlivě zahubíme a můžeme postupně narušit i rovnováhu stromu jako celku.

Spirituální aktivity stimulují především naši citovou a mentální sféru. Proto se stává, že když se do těchto aktivit vložíme až příliš, naše vrchní pole začnou být přetížena. Vstřebáváme příliš velké množství informací, ještě k tomu bez systému - na přeskáčku (každý pes - jiná ves). Energetický systém toto jednostranné přetěžování dokáže zvládat a kompenzovat jen určitý čas, protože vrchní pole jsou předimenzována a jaksi suplují činnost spodních, kořenových polí (která náleží vitálnímu a fyzickému světu) jejichž činnost je zanedbávána a potlačována přemrštěnou duševní aktivitou. Později dochází ke kolapsu přetíženého okruhu, který se začne chovat jako počítač, "zavařený" přílišným množstvím různých pokynů najednou. V tomto stadiu jsou však kořenová pole již zbavena většiny energie, takže člověk necítí půdu pod nohama, nemůže se o sebe opřít a má pocit, že není schopný čelit reálnému světu. Začíná se ztrácet ve světě spirituality a takzvaně "pluje na vodě".

Mnoho lidí v takovém stavu používá kompenzační chování: Upne se ke spirituálním praktikám ještě víc, ve snaze tuto nerovnováhu opravit a potlačit. To je bohužel naprosto kontraproduktivní postup, který celou situaci jenom zhoršuje. Závislost na spirituálních činnostech však těmto lidem někdy nedovolí, podívat se na svou situaci VČAS kritickým okem. Jejich přesvědčení, že "úlet" zvládnou pomocí dalších duchovních aktivit, je tak silný, že nejen že neposlouchají rozumné rady svého okolí (které si obvykle všimne, že přešli zdravou hranici), ale své postupy hájí i docela agresivním způsobem. To platí především pro ty, kdo navštěvují různé duchovní skupiny a mají svého "guru".

Některé duchovní skupiny jsou svou filosofií neuvěřitelně bizarní a podléhající (řekla bych) snad až kultovním sklonům a kastovnímu systému. Nevyrovnaní lidé jsou svými lídry ujišťováni o správnosti podivných postupů a o své výjimečnosti. Často se vyskytují přesvědčení, že člověk je vyvolen pro záchranu planety, že je těsně před osvícením a musí pouze vytrvat, jeho krize je pozůstatkem minulé inkarnace, nebo dokonce zapříčiněna vlivem mimozemských sil. Velmi oblíbeným odůvodněním je také věta: "To není krize, jen se duchovně čistíte". Když však údajné "čištění" probíhá už i několik měsíců a situace se stále zhoršuje, zmatený člověk hledá radu, kde se dá. Jeho učitel ho často odvrhne, protože neuzná jeho právo na hledání pomoci jinde (mimo svou vlastní autoritu) a postižený také svými problémy a nejasnostmi narušuje společnou iluzi "duchovního" kolektivu - kazí profil dokonalosti a punc osvícenství.

Další problém nastane, když se takto nevyrovnaný (neuzemněný) člověk rozhodne pomáhat lidem, ať je jeho metoda jakákoliv. Může mít skutečně dobré úmysly, ale ty ke kvalitní práci opravdu nestačí. Pak se stává, že lidé, kterým se snaží pomoci, se ocitají ve stavu podobné nerovnováhy, jako je on sám. Navzájem si dokola radí, ale žádné rady nefungují, protože se všichni zúčastnění topí v jedné a té samé vodě. Na pevnině nestojí nikdo z nich, a tak chybí plavčík, co by hodil záchranné lano. Vytváří se tedy řetězec "esoteriků", kteří NĚCO dělají, ale vlastně nevědí CO a jsou hrdí na to, že jsou NĚKDO, ale vlastně nevědí KDO:-)

Pokud se kdokoliv ocitne v podobné situaci, kdy mu spirituální svět přerostl přes hlavu a vykořenil ho z harmonie, mohu doporučit jedinou první pomoc:

OKAMŽITĚ PŘESTAT S VEŠKERÝMI SPIRITUÁLNÍMI AKTIVITAMI. IHNED, BEZ OTÁLENÍ A BEZ VÝMLUV! 

I když se nám do toho třeba nebude vůbec chtít, jelikož jsme si zvykli na život "na obláčku", je nutné, začít se věnovat čistě praktickým činnostem a pokusit se všemi způsoby znovu vpravit do reálného života, dokud se znovu nenastolí vnitřní rovnováha. Ta pauza je naprosto nezbytná. Zde neplatí pravidlo, že co nás dostalo tam, dostane nás i ven.

Všechny intuitivní činnosti se musí za každých okolností podřizovat především přirozené životní rovnováze a správnému tempu, aby byl celkový pohyb vpřed ZDRAVÝ a VYVÁŽENÝ. Jakmile nás začne duševní práce zavádět na cestu, na níž se přestáváme cítit harmonicky a sami sebou, je to velké varovné STOP!

Vnitřní rozvoj je nádherná, někdy však také velmi náročná cesta. Když tedy v určité fázi procházíme klikatým úbočím, musíme být opatrní, aby naše oči sledovaly bezpečnou trasu zlaté střední cesty a náš krok zůstal pevný...